zavřít
upravit profil

římský císař

narozen: 214 Dolní Moesie  † 275 Lugdun / Lyon/

Upravit životopis

Životopis

Aurelianus / Lucius Domitius Aurelianus/, římský císař, se narodil v roce 214 v chudé rodině v Dolní Moesii.

V roce 268, kdy se Aureolu vzbouřil proti Gallienovi, zastával Aurelianus vyšší velitelskou funkci v severní Itálii. Spolu s Claudiem II. povstání potlačil a hned nato se podílel na spiknutí proti Gallienovi a na jeho vraždě. Gallienův nástupce Claudius ho jmenoval velitelem jízdy.

V roce 270 zemřel Claudius na mor a v témže roce Aurelianus osvobodil z obležení města Anchialus a Nicopolis, rychle ukončil válku s Góty. Popřel nároky na trůn Quintilla, bratra zemřelého císaře, a sám přijal tuto nejvyšší hodnost.

Aurelianus vyrazil proti germánským Juthungům, kteří prošli Brennerským průsmykem a postupovali dále do Itálie. Když se Germáni doslechli, že se Aurelianus blíží, začali se stahovat. Aurelianus jim ale ústup překazil a při plavbě přes Dunaj je napadl a způsobil jim těžké ztráty. Juthungové k němu vypravili posly s prosbou o obnovení mírové smlouvy a finančních příspěvků, které jim Římané vypláceli již dříve. Aurelianus návrhy poslů zamítl, ale nechal je odejít domů.

Císař pokračoval v cestě do Říma, kde mu senátoři udělili obvyklé pravomoce, i když tím nebyli nadšeni.

Aurelianus byl znovu vyzván, aby se vrátil na sever, protože Dunaj překročil jiný germánský kmen, Vandalové. Císař nechal odvézt veškeré zásoby potravin do měst,aby k nim nepřítel neměl přístup a poté vybojoval vítězství. Vandalové prosili o mír, Aurelianus přednesl jejich žádost vojákům, a ti souhlasili. Vandalové se tak mohli vrátil domů, pod podmínkou, že zanechají své syny jako rukojmí a dodají římským jízdním sborům dva tisíce jezdců.

Vandalové se ještě nestáhli za Dunaj a Aurelianus musel čelit vpádu dalších germánských kmenů, Alamanů a Markomanů. Císař je vyzval, aby se vzdali.

Germáni ho ale přepadli a připravili mu krutou porážku. Celá věc byla ovšem jen druhotnou záležitostí vedle daleko většího nebezpečí – stálé hrozby vpádů barbarů ze střední Evropy. Aurelianus začal proto stavět kolem hlavního města nové hradby.

Císařství, které Aurelianus zdědil bylo vystaveno stálému tlaku zvenčí a sužováno vnitřními uzurpátory, jako byl Septimius v Dalmácii, Domitianus v jižní Galii a jinde jistý Urbanus.

Mnohem větší nebezpečí ale představovalo okleštění říše odštěpením významných států na východě i na západě. Východní provincie nyní spravovala Zenobia z Palmýry a její syn Vaballathus Athenodorus jako svrchované země, kde se sami v roce 271 prohlásili za Augustu a Augusta. Odpadlickému galsko- římskému státu na Rýně, který založil Postumus, vládl Tercius. Aurelianus měl v úmyslu obě tyto nezávislé vlády zlikvidovat a začal se na tento nelehký úkol připravovat.

Jako první dobyl stát palmyrský. Tento úspěch mu vynesl titul Gothicus Maximus. Poté císař pokračoval v tažení proti odštěpencům v Palmáre. Znovudobytí Malé Asie proběhlo bez bojů s výjimkou města Tyana. Císař svým vojáků zakázal, aby toto město vydrancovali. Tento umírněný postoj povzbudil i jiná řecká města, aby ho přijala příznivě. Také Egypt se vzdal jeho vojevůdci Probovi / budoucímu císaři/.
Aurelianus dosáhl také vítězství na pláni u Emesy. Zenobii pronásledoval do Palmýry, kterou dobyl.

Další úkol, kterého se Aurelianus ujal, bylo sanování národní měny, jejíž narůstající znehodnocení přispělo k inflaci. Důvěru v obchodní aktivity mohlo vzkřísit znovuzavedení stříbrného oběživa. Toto opatření umožnilo znovuzískání východních provincií a to postavilo příjmy v císařství na pevnější základy.

Aurelianus anuloval všechny nedoplatky do státní pokladny a energicky zaskočil proti defraudantům a udavačům. V Římě zavedl kontrolu ceny chleby, upravil jeho bezplatné rozdělování a příděly rozšířil o vepřové, olej a sůl. Zásobování potravin zajišťovala i nařízení o vyčištění koryta u Tybery a úpravě břehů. Na jiných místech Itálie se začala obdělávat půda ležící ladem.

Aurelianus zavedl významné novinky v náboženství. V císařství už delší dobu vládlo uctívání Slunce. Císař založil bohatě dotovaný kult Nepřemožitelného Slunce a rozšířil obřady.

Koncem roku 274 musel Aurelianus odcestovat na sever. Aby potlačil nepokoje v Lugdunu / Lyon/. Zde byl zabit.

Aurelianus byl znám jako „ muž železné ruky“ a císař, který byl spíše nezbytný, něž dobrý. Senát se ho bál a údajně byl císař krutý i ke své ženě Ulpii Severině.

Aurelianus

61 let, římský císař