Beatrice, infantka neapolská, byla postupně manželkou dvou českých králů, Matyáše I. Korvína a Vladislava II. Jagellonského.

Narodila se 14. listopadu 1457 jako dcera neapolského krále Ferdinanda a jeho manželky Isabely di Chiaramonte. Její otec byl nemanželským synem aragonského a neapolského krále Alfonse Velikého, což později mělo velký vliv na Beatricin osud. Ta během svého mládí získala humanistické vzdělání, hovořila několika jazyky včetně latiny, četla klasické římské a řecké autory a žádná ze zálib urozené společosti renesanční doby jí nebyla cizí.

Po dosažení 16 let začal král Ferdinand hledat pro svou dceru vhodného ženicha. Protože sám byl nemanželským synem, neměl u královského dvora příliš šancí. Zdálo se, že Beatrice nakonec bude provdána za jednoho z mnoha italských knížat jako její sestra Eleonora. Jako na zavolanou tak přišel dotaz z Budína, neboť uherský a český král Matyáš I. měl se svým druhým sňatkem ještě větší problémy. Matyáš byl již přes deset let vdovcem. Na evropských panovnických dvorech však byl Matyáš považován za parvenu a svou dceru za ženu mu postupně odmítli dát císař Friedrich III., polský král Kazimír IV. a dokonce i saský kurfiřt. Možnost získat královskou dceru, byť její otec byl pouhým levobočkem, však Matyáše natolik zaujala, že jednání postupovala velmi rychle vpřed.
Svatba Beatrice s Matyášem se v zastoupení konala 15. září 1476 v Neapoli, poté se nevěsta s několika stovkami lidí svého doprovodu vydala přes Benátky do Budína. Zde se počátkem prosince 1476 oba manželé, devatenáctiletá Beatrice a o patnáct let starší Matyáš, poprvé setkali. Krátce nato byla Beatrice korunována na uherskou královnu a poté byl opakován svatební obřad, nyní již za přítomnosti obou manželů.

Teprve po několika letech se zjistilo, že královna nebude schopna dát Matyášovi vytouženého dědice.

Poté, co Matyáš v dubnu 1490 ve Vídni zemřel, objevily se před třiatřicetiletou královnou nové možnosti. Její vliv v Uhrách byl značný, a proto se vložila do licitace mezi kandidáty na trůn. Poté, co uherský sněm předběžně vyjádřil podporu českému králi Vladislavovi II., požadovala Beatrice, aby se s ní král oženil. Vladislav souhlasil. V září 1490 byl korunován za uherského krále o měsíc později uzavřel s Beatricí tajný sňatek. Oba novomanžele si však vzájemně zatajili důležité informace: Beatrice to, že nemůže mít děti a Vladislav pak svůj předchozí sňatek. Král Vladislav krátce po definitivním převzetí moci v Uhrách požádal papeže o rozluku. 3. dubna 1500 rozhodl papež Alexandr VI. o rozluce manželství. Beatrice, žijící v té době již v naprostém odloučení opustila Uhry a vrátila se zpět do Neapole, kde 13. září 1508 zemřela.

Beatrice byla druhou ženou, která měla za manžely dva české krále. Na rozdíl od Elišky Rejčky však nikdy české země nenavštivila a nevytvořila si k nim žádný vztah.