Čtyřicátý druhý prezident Spojených států se narodil 19. srpna 1946 v arkansaském Hope jako William Jefferson Blythe IV. Jeho otec zemřel při dopravní nehodě, tři měsíce před narozením syna. Když mu byly čtyři roky, matka se vdala za Rogera...

Životopis

Čtyřicátý druhý prezident Spojených států se narodil 19. srpna 1946 v arkansaském Hope jako William Jefferson Blythe IV. Jeho otec zemřel při dopravní nehodě, tři měsíce před narozením syna. Když mu byly čtyři roky, matka se vdala za Rogera Clintona, jehož jméno později přijal.

William byl odmalička výborný student, stejně jako velmi dobře hrál na saxofon. Jednu dobu dokonce uvažoval, že by se stal profesionálním muzikantem. Jako vynikající student se stal členem delegace mladých chlapců do Bílého domu a setkal se s prezidentem Johnem Fitzgeraltem Kenndym, což zásadně změnilo jeho život. Bill se rozhodl, že se jednoho dne vstoupí do veřejné správy.

Svému cíli podřídil Clinton své další studium. V roce 1968 získal bakalářský titul v oboru mezinárodních vztahů na Georgtown University a následně získal dvouleté stipendium na studium v Oxfordu. V době studia v Anglii dostal povolávací rozkaz do vietnamské války, s níž zásadně nesouhlasil. Odveden však nakonec nebyl, protože mu bylo přiděleno vysoké číslo.

Po návratu z Anglie nastoupil Bill na Yale University, kde se při studiu práva potkal se svou budoucí ženou Hillary Rodhamovou. Společně pracovali na neúspěšné prezidentské kampani Texasana George McGoverna.

Po dokončení studií se Bill vrátil do Arkansasu, kde se vrhnul do politiky. Jeho pokus dostat se do arkansaského Kongresu mu nevyšel jen velmi těsně, když jeho protikandidát John Paul Hammerschmidt získal těsnou většinu 52% hlasů. Následující rok se Bill oženil s Hillary a o další rok později se stal státním zástupcem.

V roce 1978 byl Clinton zvolen guvernérem Arkansasu. Nejspíš byl však pro konzervativní obyvatele jižanského státu příliš liberální, takže k jeho znovuzvolení v roce 1980, kdy se mu narodila dcera Chelsea, nedošlo a odešel pracovat do právnické firmy. V roce 1982 se však dokázal vrátit a místo guvernéra neopustil až do roku 1993.

Když v říjnu 1991, kdy Clinton oznámil, že se pokusí získat kandidaturu na prezidenta, tisk na něj okamžitě zaútočil. Jednalo se především o jeho milostné aférky a jeho postoj k vietnamské válce. Jeho kritici používali přezdívku „Slick Willie“ (Úlisný Willie), kterou mu dal jeden z arkansaských žurnalistů. Clinton nicméně i přes tuto negativní kampaň dokázal získat místo prezidentského kandidáta demokratů. Ve volbách 3. listopadu 1992 pak porazil George Bushe staršího při jeho pokusu o obhajobu prezidentského postu. Stal se tak prvním demokratem po dvanácti letech, který nastoupil do prezidentského úřadu.

Clintonova administrativa, trvající až do roku 2001 je hodnocena jako jedna z nejúspěšnějších v dějinách USA. Pod jeho vedením se ekonomické ukazatele Spojených států rapidně zlepšovaly. Dosáhl nejnižší míry nezaměstnanosti v moderních dějinách USA, nejnižší inflace za posledních 30 let a po dlouhé době také vyrovnaného rozpočtu. Stejně tak šly nahoru i ukazatele v sociální oblasti.

Obraz dokonalého prezidenta byl však zbořen v roce 1998, kdy vyšla najevo Clintonova milostná aféra se stážistkou Monikou Lewinskou. Situace došla tak daleko, že se Clinton stal druhým prezidentem v dějinách USA, který byl podroben impeachmentu. K jeho odvolání z úřadu sice nedošlo, nicméně celé jeho „zatloukání“ v této aféře zůstává temnou skvrnou na jeho image.

V zahraniční politice došlo za Clintonovy administrativy došlo k několika důležitým událostem. Především to byla situace kolem války v Jugoslávii, také však rozšíření NATO či bombardování Iráku poté, co odmítl spolupracovat se zbrojními inspektory. Nesmíme též zapomínat na jeho účast na pokusu o mírové řešení konfliktů v Izraeli a Severním Irsku.

Po odchodu z prezidentského úřadu je Clinton se svými proslovy vidět na světových fórech. Jeho manželka Hillary se v roce 2000 stala senátorkou ve státě New York a je tak první „první dámou“, která se dostala do Senátu Spojených států.

Autor: Martin Hrabálek