Mantovská princezna Eleonora byla druhou manželkou císaře a krále Ferdinanda II.

Narodila se 23. září 1598 jako dcera mantovského vévody Vincena I. z rodu Gonzaga a jeho druhé manželky, Eleonory z rodu Medici.

Byla vychována v přisně katolickém duchu v mantovském klášterře voršilek, kde také získala značné vzdělání a velký kulturní přehled. Počátkem února 1622 byla princezna provdána za o dvacet let staršího císaře Ferdinanda II., který nedávno silou zbraní obnovil své pantví v českých zemích.

Manželství Eleonory a Ferdinanda II. bylo bezdětné. Císařovna se kromě politických ambicí, rovázených střídavými úspěchy, snažila o kulturní povznesení vídeňského dvora. Jejím příchodem se začal v habsburské monarchii prosazovat vliv italského baroka, jehož ideje se promítly do svérázných zásad okázalé habsburské zbožnosti 17. století. Díky těmto zásadám se habsburský dvůr zcela zásadně lišil od mravně pokleslého francouzského královského dvora. O žádném z císařů, od Ferdinanda II. až po jehó vnuka Leopolda I., nebylo možné říci, že by si vydržovali milenky, soukromý život jejich manželek pak bylpříkladný jak v péči o rodinu, tak dodržování zásad katolické etiky. Eleonora pokračovala ve stavebním úsilí císařovny Anny, založila ženské karmelitánské kláštery ve Vídni a Štýrském Hradci, ve vídeňském augustiiánském klášteře pak dala postavit zvláštní kapli, v níž byla ukládána srdce zemřelých panovníků.

Koncem listopadu 1627 byla Eleonora korunována v Praze svatováclavskou korunou, přičemž v té době nikdo netušil, že tím zakončila nepřetržitou řadu habsburských manželek, které na svých skrátních nesly českou korunu.

Prahu a české země navštívila císařovna a královna, doprovázející svého manžela mnohokrát, čímž se také lišila od vtšiny svých předchůdkyň a následovic. Eleonora zemřela v Vídni 27. června 1655 a řežila tak svého manžela o více než osmnáct let.