Julius Nepos, západořímský císař, byl synem Nepotiana, vrchního velitele vojska za vlády Avita. Jeho matka byla sestrou Marcellina, velitele na Sicílii a v Dalmácii. Kolem roku 468 nastoupil Nepos na jeho místo v Dalmácii, která byla vázána loajalitou k východnímu císařství – ve skutečnosti se ale nepodřizovala nikomu.

Nepos se oženil s neteří císařovny Aelie Veriny, manželky východního vládce Leona I. Když Leo neuznal v letech 473-4 nástupnické právo Glyceria na západní trůn, podpořil vojensky Nepota, který vyplul z Konstantinopole a zakotvil v přístavu Portus Augusti. Tam byl v červnu roku 474 provolán císařem a Glyceriovi přidělil biskupství v Salonae / Solin/.

Římský senát a italský lid uznal Nepotův nástup na trůn. Dalmácie se nakrátko vrátila pod nadvládu západu, velká část Galie se ale od západu odtrhla. Vizigótský král Eurich prohlásil, že jeho rozrůstající se galské království již není federativním státem, zdánlivě závislým na západním římském císařství, ale zcela samostatným.

Nepos ustanovil Ecdicia, syna dřívějšího císaře Avita, vrchním velitelem ve štábu a patricijem. Tomu při vizigótském obléhání Arverny, pomáhal při obraně jeho švagr, tehdejší místní biskup Sidonius Apollinaris. Nepos nebyl schopen poslat pomoc a musel proto začít s Erichem vyjednávat. Tento úkol svěřil pěti biskupům. Po řadě diplomatických misí, kdy se marně diskutovalo o územních výměnách, byla v roce 475 dohodnuta smlouva. Podle ní Nepos postoupil celou arvernskou oblast Vizigótům a to vzbudilo velkou nevoli Sidonia Apollinara, který byl pak dočasně uvězněn u města Carcaso. Úmluva uznala vizigótský zábor nejen v Galii, ale také v Hispánii.

Julius Nepos zatím nahradil Ecdicia ve funkci vrchního velitele vojska bývalým tajemníkem Attily Orestem a ten se nyní rozhodl povýšit na západní trůn svého syna Romula. S tímto úmyslem opustil Orestes s vojskem Řím, aby zaútočil na Ravennu, kde se Nepos usídlil. Císař však neměl velkou důvěru v údajnou nedobytnost svého města, uprchl po moři a odebral se do svého knížectví v Dalmácii.

Rok na to Odoaker donutil Romula k abdikaci. Odoakera provolali vojáci králem, takže zanedlouho musel východní císař Zeno přijmout dvě delegace. Jednu od Odoakera, který ho žádal, aby východní císařství uznalo jeho faktickou moc nad Itálií i formálně a za to byl ochoten přijmout Zenonovu svrchovanost. Druhé poselstvo přišlo od Julia Nepota a jeho jménem připomnělo císaři, že je s Konstantinopolí díky sňatku v příbuzenském vztahu, a žádalo ho o pochopení pro muže, který byl nucen ze své země uprchnout a nyní naléhavě prosil o podporu, aby trůn znovu získal. Odoakerovi císař vyhověl a udělil mu čestný titul patricije. Pokud jde o Nepota, Zeno upozornil římský senát, že se k oběma císařům, kteří přišli z východu, zachoval špatně – Anthemius byl zabit a Nepos poslán do vyhnanství. Žádal proto senátory, aby Nepota opětně přijali, a vyzval k tomu i Odoakera. Ten ale nepodnikl nic, aby ho v Itálii znovu uvedl na trůn.

Tradiční verzi, že západní císařství skončilo Romulem Augustem musíme poopravit : poslední západní císař, i když v té době už v Itálii nesídlil, byl Nepos. Jako vyhnanec pak žil v Dalmácii až do 9. května 480, kdy ho jeho dva dvořané, Viator a Ovida, na venkovském sídle u Salonae zavraždili ,a to možná na rozkaz Glyceria.