Manželka Karla ll. Španělského Marie Luisa Orléánská se narodila 26. dubna 1662, jako dcera Filipa Orleánského a jeho první ženy Henrietty Anglické.

Marie Luisa byla velmi půvabná – štíhlá s černými vlasy a jiskřivýma očima. Byla veselá, měla vkus v oblékání, ráda tančila a výborně jezdila na koni.

V červnu 1679 ji strýc sdělil, za koho se má provdat. Marie Luisa se zděsila. O španělském králi se mluvilo jako o ošklivém hromotlukovi. Byla zamilovaná do bratrance. Doufala, že se za něho jednou provdá a stane se královnou Francie. Sen se jí nesplnil, musela ustoupit dceři bavorského kurfiřta.

31.srpna se Marie Luisa provdala za Karla ll., kterého při sňatku zastupoval princ Conti. Poté odcestovala do Španělska. S Karlem se poprvé viděla 19.listopadu 1679. Byla překvapená.

Král nevypadal tak odpudivě, jak se o něm říkalo. Marie Luisa neuměla španělsky a král zase příliš neovládal francouzštinu. Přestože byli oba rozdílných, Marie Luisa se snažila s duševně omezeným králem vycházet. Králova matka Mariana a její mistři nedovolovali královi zúčastňovat se stáních jednání. Karla provázely nemoci, záchvaty horečka a nevolnosti, trpěl bolestmi hlavy.

Když se Karel narodil, měl protáhlou habsburskou tvář a typický převislý ret. Jeho spodní polovina tváře byla tak zdeformovaná, že měl celý život potíže s kousáním potravy.

Omezené byly i Karlovy duševní schopnosti. Nebyl debilní, jen mírně zaostalý. Naučil se sice číst a psát, ale nebyl schopen pochopit širší a komplikovanou souvislost . Od mala se všeho bál, Boha, matky a také manželky.Tuto psychickou labilitu zdědil po Johaně Šílené. Všichni španělští králové trpěli neschopností v rozhodování i návaly melancholie.

Marie Luisa snášela toto manželství důstojně. Nikdy o Karlovi nemluvila ve zlém. I když byla španělským lidem vlídně přijata, nezbavila se stesku po domově.

Vzhledem k tíživé finanční situaci španělského dvora si mohla Marie Luisa po svatbě ze své vlasti ponechat jen čtyři komorné , kuchaře a stájníka.

Na španělském dvoře bylo Marii Luise zakázáno snad všechno. Když se zasmála, byla pokárána, že smích není pro královnu důstojný. I jízda na koni jí byla zakázána. Nesměla přijímat soukromé návštěvy a jíst na veřejnosti. Musela se oblékat do nepohodlného španělského kroje. Byla zvyklá na elegantní róby s hlubokým výstřihem, jaké nosila ve Francii. Marie Luisa měla přísný režim. Přesně v určenou hodinu večeřela – v zimě ve 20,30 hod. a v létě ve 21,30 hod. Nejvyšší hofmistrině ji dovedla do postele, kde musela strávit dvanáct hodin. V 8,30 ráno směla vstát. Španělské zvyky a zdejší zábava byly Marii Luise cizí. Místo plesů navštěvovala býčí zápasy.

Ze začátku si nemohla promluvit ani s dvorními dámami, protože neuměla španělsky. Dívala se tedy často z okna.Její hofmistrině ji ale hned poučila, že španělská královna se nesmí ukazovat v okně. Nudu a stres zaháněla královna jídlem, takže ztloustla. Nakonec se životu plnému omezování vzepřela. Prosadila si u krále propuštění hofmistryně a přijetí nové, která tolerovala královniny zvyky. Marie Luisa měla teď daleko více volnosti, ale to jí vyneslo tvrdou kritiku.

Královna matka přijala svou snachu laskavě. Marie Luisa pro ni nepředstavovala nebezpečí, netoužila po moci. K politice neměla vlohy, ani zájem. Její tchán Ludvík XlV. Od ní ale čekal, že bude směřovat politiku blíže Francii. Ona ale chtěla jen žít a užívat si.

V roce 1683 vyprovokoval Ludvík XlV. válku. V srpnu 1684 muselo Španělsko postoupit Francii Lucembursko. Ludvík byl pro trpící obyvatelstvo vtělením ďábla. Marie Luisa, které nenesla vinu za válku, pykala za dobyvačné choutky svého strýce. Pobouřený lid ji nazýval cizí pakáží a vyhrožoval jí. Bylo jí vyčítáno, že za pět let s králem neotěhotněla. Lid se domníval, že manželství Karla ll. a Marie Luisy je jen proradným plánem Ludvíka XlV. na zničení španělské dynastie. I když mnozí věděli, že manželé nemají děti, díky Karlově neplodnosti, bylo zvykem dávat vinu ženě. Karel se už své ženy ani nezastával, trpěl záchvaty zlosti a řval na ni.

Zoufalá Marie Luisa začala předstírat těhotenství. Tím napjatou situaci na chvilku uklidnila. Za několik týdnů ale musela přiznat, že se mýlila.

Spiklenci se pokusili podstrčit Karlovi milenku a postarat se o to, aby otěhotněla. Tím chtěli dokázat, že za neplodnost manželského páru může Marie Luisa. Král ale visel na své ženě a víra mu nedovolovala dopustit se cizoložství.

Královna pochopila, že se jí u dvora chtějí zbavit a žila v obavách z otravy.

Strach dohnal Marii Luisu až ke stihomamu, všude viděli jed a jedla jen pokrmy připravené pro krále.

V roce 1688 dostala královna neštovice a tvrdila, že nechce žít, když její život má tak malou cenu. Nakonec se uzdravila, ale zůstala slabá a v depresi.

Bylo jasné, že Karel ll. nebude mít následníka. Bylo dost těch, kteří se jako hyeny plížili kolem krále a čekali na svou příležitost zmocnit se trůnu.

11. února 1689 trpěla Marie Luisa velkými bolestmi žaludku a nevolností. Upadla do kómatu a 12. února v 8,30 hod. zamřela. Pitva neprokázala otravu, to však při tehdejším stavu vědy nic neznamenalo. Marie Luisa zemřela pravděpodobně na nákazu salmonelou po požití ústřic.