zavřít
Upravit životopis

Životopis

Probus / Marcus Aurelius Equitius/, římský císař, se narodil v roce 232 v Sirmiu. Jeho otec Maximus byl snad zelinář, ale mohl být stejně tak státní úředník, nebo voják.

Probus patřil k nejvýznačnějším vojevůdcům za vlády Aureliana, bránil germánskou hranici proti nájezdům Alamanů. Později, za vlády Tacita, zastával vysoké postavení v Sýrii a v Egyptě, byl snad vrchním velitelem.

Po smrti císaře Tacita odmítl Probus uznat Floriana za císaře a prohlásil, že on sám je mužem, kterému Tacitus odkázal trůn. Za pár týdnů byl vojskem prohlášen císařem.

Obě armády se střetly u Tarsu, Probus se přímé bitvě úspěšně vyhnul a dal tak Florianovým vojákům, těžce postiženým vedrem podnět k tomu, aby svého císaře zabili a přešli na jeho stranu.

Probus zamířil do Říma, kde mu senátoři potvrdili císařský titul. Po celou dobu svého panování prokazoval Probus senátorům patřičnou úctu.

Aurelianovi vrazi se dočkali odplaty, jeho smrt ale posílila nové hrozby Germánů. Probovi generálové zvítězili na Franky a císař sám zajal vůdce Longionů, Semnona. Později dovolil jemu i jeho mužům, aby se vrátili domů, pod podmínkou, že propustí zajatce.

Probus dále úspěšně zaútočil na další germánské kmeny, Burgundy a Vandaly, kteří přišli svým krajanům na pomoc. I když jeho armáda byla početně mnohem slabší než jejich, svou výbornou taktikou dokázal zvítězit.

V roce 278 odrazil Probus další germánský útok Vandalů. Rok na to se vypravil na východ,odkud se donesly zprávy o nových nepokojích.

Probovým cílem bylo znovu dobýt živější mezopotamskou provincii z rukou Peršanů. Nepovažoval ale hned za vhodné pustit se do nepřátelských akcí. Jejich dary odmítl a dohodl se s nimi na příměří. To se hodilo oběma stranám: nový perský král si nebyl svým postavením dosud jist a Probus už se netrpělivě chystal na návrat do Evropy, kde ho čekaly vážné problémy. Jeho přítomnosti bylo za potřebí v Galii a v Germánii, kde dva z jeho tamních velitelů, Proculus a Bonosus, pozvedli prapor vzpoury. Bonosus udržoval patrně styky s Grmány, oba však přišli brzy o život.

Také císařský místodržitel v Británii se vzbouřil a jistý Mauretánec Victorius, který ho před tím císaři doporučil, byl vyslán, aby ho zavraždil.

Koncem roku 281 se Probus vrátil do Říma a oslavil skvělý triumf. Teď už se mohl klidně vypořádat s Peršany a začal pro tento úkol mobilizovat armádu. Neodhadl ale reakci vojáků . Ti prošli řadou válek , a když právě nebojovali, museli těžce pracovat. Armáda v Raetii a Noriku prohlásila místo něj císařem pretoriánského prefekta Cara. Oddíl vyslaný Probem, který ho měl zlikvidovat, dezertoval a on sám musel před vlastními vojáky utéct. Schoval se ve věži, kde ho vojáci našli a zabili.
Probus byl zjevně panovník sotva menšího kalibru než jeho dunajský rodák Aurelianus, na jehož úsilí o reorganizaci rozpadajícího se císařství tak výrazně navázal.

Nejpozoruhodnějším rysem Probových mincí je mimořádná rozmanitost jejich lícových stran s císařovou podobiznou v mnoha obměnách a s různými kombinacemi jeho titulů dokládající další zvýšení kultu císařské osobnosti.

Probus

50 let, římský císař