zavřít
upravit profil

římský císař

narozen: 145 Lepcis Magna - provincie Tripolitana  † 211 Eburak

Upravit životopis

Životopis

Septimus Severus / Lucius/, římský císař, se narodil v roce 145 ve městě Lepcis Magna v provincii Tripolitana. Jeho otec Publius Septimus Geta nebyl významný, ale měl dva bratrance, kteří dosáhli vysokého postavení v senátu. Severova matka Fulvia Pia patřila k potomkům italské rodiny, která přesídlila do severní Afriky.

Severus byl členem senátu od roku 173, zastával úřad místodržícího v Galii a na Sicílii a v posledních letech panování císaře Commoda získal v roce 190 úřad konzula a správce Horní Panonie. Po krátké vládě Pertinaxe a po nástupu Didia Juliana na trůn v roce 193 byl svými legiemi v Carnuntu prohlášen císařem, zatímco stejnou poctu na východě získal Pescennius Niger.

Pretoriánská garda v hlavním městě podlehla Severovým snahám o navázání užších styků a Didius Julianus odsouzený senátem k smrti, byl pak ve svém opuštěném paláci zavražděn. Severus se vydal do Říma, do kterého vstoupil po nevýrazných projevech odporu. Celou pretoriánskou gardu rozpustil a nahradil ji dvakrát větší vojenskou silou, tvořenou legionáři.

Po těchto opatřeních se zaměřil na odstranění svých soků. Mocným mužem, který měl silnou podporu senátu ,byl místodržící Británie, Clodius Albinus. Severus ho nepotřeboval jako dědice, protože měl se svou ženou Julií Domnou dva vlastní syny, Caracallu a Getu. Věděl ale , že je nutné z diplomatického hlediska povýšit Albina do hodnosti Caesara a to vlastně v konečném důsledku následnictví na trůn znamenalo.

V roce 194 rozdrtil Severus vojska Pescennia Nigra v bitvě u Issu. Brzy si připadal silný natolik, aby se postavil Albinovi kterému dal veřejně najevo, že s ním nepočítá, když nakonec prohlásil za svého nástupce staršího syna Caracallu. Albinus byl ale provolán císařem svými vojáky a vydal se z Británie do Galie s cílem dojít do Říma. Severus ho porazil Albina a jeho armádu v bitvě u Lyonu v roce 197. Británii pak rozdělil na dvě provincie, Británii Horní a Dolní, jejichž hlavními městy byl Londýn a York.

Občanské války v té době napáchaly obrovské škody. V Římě přišlo o život dvacet devět senátorů a mnoho příslušníků jezdeckého stavu, protože podporovali Severovy odpůrce.

Severus vytvořil precedens tím, že umístil jednu ze svých nových legií přímo na italském území, v Albanu, velmi blízko hlavního města. Chtěl mít k dispozici vojenskou zálohu v centru země a to císařským armádám dosud chybělo. Severus celkový počet vojáků v Itálii ztrojnásobil, také zvětšil jednotky, které se dříve považovaly za „ nepravidelné“ vojsko.

Severus, přesto, že byl obdařený rozhodností a silnou vůlí byl v době svého panování plně závislý na pretoriánském prefektovi, a to jako žádná z jeho předchůdců. Byl to Gaius Fulvius Plautianus, příbuzný Severovy matky. Ten měl svrchovanou pravomoc ve všech oblastech imperiální správy.

Británie teď nutně potřebovala Severovu pozornost. Antoniův val nikdy neplnil určenou úlohu a tak se tato provincie stala terčem útoků. Severus se tedy vydal Británie. Následující mohutné válečné výpravy pronikly do Kaledonie, ale nepřinesly žádný výsledek. Nedošlo ano k pokusu obsadit obsadit Antoniův val jako trvalou hraniční linii, místo toho byl přestavěn val Hadriánův.

Severus v Eburaku smrtelně onemocněl a povolal Caracallu a Getu ke svému lůžku. Brzy poté, v roce 211, ve věku šedesáti let zemřel. Jeho posledním přáním bylo, aby spolu jeho synové byli vždy zadobře a aby štědře odměňovali vojáky, kterých si on sám velmi cenil.

Severus napsal vlastní životopis, který se bohužel nedochoval. Byl také významným stavitelem. Z toho měla prospěch především jeho rodná severní Afrika. Ve městě Lepcis Manga dal vystavět fórum, baziliku, velkolepý nový chrám a ulici do přístavu, lemovanou sloupořadím, která prošla náročnou přestavbou. Dal také vybudovat oblouk se čtyřmi průchody. Styl, kterým je postaven prozrazuje méně klasickou uměleckou epochu. Na pahorku Palatin dal Severus vybudovat Septizodium, fantastický kouzelný hrad plný vodotrysků, ten byl v roce 1588 zbořen a dochovalo se pouze seskupení tří sloupových síní.

Severus věřil, že opakování občanských válek lze zabránit pouze mohutným rozšířením vojenského základu císařské moci a to znamenalo, že civilní obyvatelé byli stále více vystavováni různým rekvizicím, vymáhání dávek i vykořisťování ze strany císařských úředníků v tajné spolupráci s majiteli pozemků.

Severus měl snědou pleť, dnešní africké dějiny ho líčí jako černocha, vlasy měl vlnité, nos krátký a poněkud zahnutý. Byl malé postavy, silný a energický. Po celý život se nezbavil severoafrického přízvuku.

Severus patřil ke kosmopolitní společenské elitě prodchnuté římským myšlením a ideály, stejně jako Afričané z jeho okolí, kteří se díky němu prosadili.

Septimus Severus

66 let, římský císař