Štěpánka Belgická
princezna rakousko-uherská
- Narození:
- 21. května 1864
- Úmrtí:
- 23. srpna 1945
Upravit profil
Štěpánka Belgická celým jménem Stéphanie Clotilde Luise Hermine Marie Charlotte de Belgique byla korunní princezna Rakousko-Uherská.
Původ a dětství
Stefanie se narodila jako druhá dcera belgického krále Leopolda II. (1835-1909) a jeho ženy...
Životopis
Štěpánka Belgická celým jménem Stéphanie Clotilde Luise Hermine Marie Charlotte de Belgique byla korunní princezna Rakousko-Uherská.
Původ a dětství
Stefanie se narodila jako druhá dcera belgického krále Leopolda II. (1835-1909) a jeho ženy královny Marie Henriety (1836-1902). Jejími sourozenci byli Luisa (1858-1924), Klementina (1872-1955) a následník trůnu Leopold, jenž zemřel v dětství (1859-1869).
Její dětství bylo poznamenáno hlubokým nesouladem mezi jejími rodiči a také předčasnou smrtí jejího staršího bratra Leopolda, 1869. Navíc matka nejevila valný zájem o děti manžela, kterého nemilovala, ovšem ani otec s dcerami netrávil téměř žádný čas.
Korunní princezna
Stefaniin sňatek s korunním princem Rudolfem Rakouským byl naplánován dvory ve Vídni a Bruselu. Dne 10. května 1881 se provdala za korunního prince Rudolfa Rakouského. Manželství bylo údajně v prvních letech považováno za víceméně šťastné, avšak porod dcery Alžběty byl velice komplikovaný. Později, po vážné nemoci, nemohla mít Stephanie již další děti. Pokračování dynastie bylo tudíž ohroženo. Rozverný Rudolf, jenž vedl stále více zbloudilý život s množstvím alkoholu, využil této skutečnosti, aby mohl oficiálně zažádat (1888) o zrušení sňatku se Stefanií, to ale papež Lev XIII. odmítl. Na vídeňském dvoře nebyla Stefanie nikdy příliš oblíbena. Přezdívalo se jí „chladná blondýna“ a její tchyně, císařovna Alžběta, ji dokonce nazývala „nemotorou“.
Dne 30. ledna 1889 bylo nalezeno tělo mrtvého Rudolfa na jeho loveckém zámečku v Mayerlingu, společně s mrtvou baronkou Marií Vetserovou. Důvod záhadné smrti dvou domnělých milenců byl vykládán v průběhu času různě. Nejpravděpodobnější vysvětlení je nicméně takové, že to bylo ze zoufalství dvou zamilovaných tváří v tvář k žádosti, sepsané samotným císařem Františkem Josefem, aby Rudolf okamžitě ukončil tento vztah.
Po smrti Rudolfa připadlo jeho a Stefaniino jediné dítě Alžběta Marie, zvaná Erzsi pod opatrovnictví jejího tchána Františka Josefa.
Vdova
Aby se vzpamatovala z traumatu Rudolfovy sebevraždy a aby unikla z vídeňského dvora, který jí přisuzoval na katastrofě spoluvinu, začala Stefanie stejně jako její tchyně, císařovna Alžběta, s nekonečným cestováním. Trávila mnoho času se svými sestrami Luisou a Klementinou a a vyhýbala se pobytu ve Vídni. Na dvoře měla po smrti Rudolfa jen podřadnou roli vdovy po korunním princi, z čehož vyplývaly sotva jaké reprezentativní povinnosti.
Později se marně její otec, král Leopold, a císař František Josef snažili oženit Stefanii s rakouským nástupcem trůnu Františkem Ferdinandem, aby tak zabránili jeho nerovnorodému sňatku se Žofií Chotkovou.
Druhé manželství
Stefanie se později seznámila s uherským hrabětem (od roku 1917 knížetem) Elemérem Lónyayem z Velké Lónye a Vasaros-Nameny, do kterého se zamilovala. Vzdala se svého dosavadního titulu a s tím spojeného postavení a vdala se za hraběte po 11 letech vdovství dne 22. března 1900 na zámku Miramar (Terst). Tento krok vedl k naprostému přerušení vztahu s otcem, králem Belgie. Přesto se právě toto manželství ukázalo být nejšťastnějším Stefaniiným životním krokem, kterého nikdy nelitovala.
Pár se usadil v tehdejších Horních Uhrách. Zámek Oroszvár leží v blízkosti Bratislavy v luzích na jižním břehu Dunaje (od roku 1947 slovensky: Rusovce, dnes vnější okres slovenské metropole). Stefanie založila v okolí zámku mnoho zahrad a sadů, milovala přírodu a ráda se těšila z vlastních krásných parků. Pořádaly se zde časté lovy, František Ferdinand a jeho paní Žofie Chotková vévodkyně z Hohenbergu byli častými a oblíbenými hosty Lonyayského sídla.
Rodinné rozepře
Když zemřela její matka, vydala se Stefanie na pohřeb do Bruselu. Avšak když se chtěla rozloučit s rakví zesnulé matky, vyhnal ji otec z kaple. Dědictví jejich matky obnášelo 50 000 franků, čemuž především věřitelé Stefaniiny vysoce zadlužené sestry Luisy nemohli uvěřit, neboť král vydělal miliardy v Belgickém Kongu (dnes Demokratická republika Kongo), v tomto z počátku jeho „soukromém vlastnictví“. Stefanie podala společně s Luisinými věřiteli žalobu na svého otce, nicméně proces prohrála.
Se svou dcerou arcivévodkyní Alžbětou Marií neměla Stefanie po svém novém sňatku již téměř žádný kontakt. Jelikož byla z císařského domu vyloučena, musela se Stefanie se svou dcerou rozloučit a nechat ji ve Vídni. Její vztah z dcerou byl však zkalen i spoluvinou, již Erzsi přisuzovala matce za „tragedii z Mayerlingu“.
Pozdější roky
Roku 1935 zveřejnila Stefanie své paměti pod názvem Měla jsem být císařovnou (orig.: Ich sollte Kaiserin werden). To vedlo v Rakousku ke skandálu, kniha však šla velice dobře na odbyt a byla přeložena do mnoha jazyků.
Po útěku knížecího páru Lonyayových před Rudou armádou do benediktinského kláštera Pannonhalma v Maďarsku na konci druhé světové války zemřela Stefanie dne 23. srpna 1945. Byla pochována v kryptě klášterního kostela benediktinského opatství.
Potomci
Jediná dcera Stefanie a Rudolfa byla Alžběta, narozená 2. září 1883, arcivévodkyně Rakouská (zmeř. 1963)
Ostatní
Po Stefanii Belgické bylo pojmenováno i několik staveb, např. vyhlídka Korunní princezny Stefanie v Karlových Varech. Dále byl po ní byla se souhlasem jejího manžela Rudolfa pojmenována Věž Stephanienwarte na Platte v Grazu-Mariatrostu. Rovněž tak Stephaniewarte na Kahlenbergu ve Vídni, nebo také koncertní sál v Graz štýrskohradeckém Kongresu, Stephaniensaal, byl pojmenován po ní. Jako vdova navštívila Stephanie Mladou Boleslav,kde po ní pojmenovali park Štěpánka.
Pro návštěvu korunní princezny Stefanie v roce 1888 byla dosud obtížně dostupná Plitvická jezera v Chorvatsku krásně upravena a byly postaveny první lávky přes vodní toky. Dodnes nese jedna z nejslavnějších stezek vedoucích napříč parkem jméno „Stefaniina cesta“ (chorvatsky Štefanijin put).
Původ a dětství
Stefanie se narodila jako druhá dcera belgického krále Leopolda II. (1835-1909) a jeho ženy královny Marie Henriety (1836-1902). Jejími sourozenci byli Luisa (1858-1924), Klementina (1872-1955) a následník trůnu Leopold, jenž zemřel v dětství (1859-1869).
Její dětství bylo poznamenáno hlubokým nesouladem mezi jejími rodiči a také předčasnou smrtí jejího staršího bratra Leopolda, 1869. Navíc matka nejevila valný zájem o děti manžela, kterého nemilovala, ovšem ani otec s dcerami netrávil téměř žádný čas.
Korunní princezna
Stefaniin sňatek s korunním princem Rudolfem Rakouským byl naplánován dvory ve Vídni a Bruselu. Dne 10. května 1881 se provdala za korunního prince Rudolfa Rakouského. Manželství bylo údajně v prvních letech považováno za víceméně šťastné, avšak porod dcery Alžběty byl velice komplikovaný. Později, po vážné nemoci, nemohla mít Stephanie již další děti. Pokračování dynastie bylo tudíž ohroženo. Rozverný Rudolf, jenž vedl stále více zbloudilý život s množstvím alkoholu, využil této skutečnosti, aby mohl oficiálně zažádat (1888) o zrušení sňatku se Stefanií, to ale papež Lev XIII. odmítl. Na vídeňském dvoře nebyla Stefanie nikdy příliš oblíbena. Přezdívalo se jí „chladná blondýna“ a její tchyně, císařovna Alžběta, ji dokonce nazývala „nemotorou“.
Dne 30. ledna 1889 bylo nalezeno tělo mrtvého Rudolfa na jeho loveckém zámečku v Mayerlingu, společně s mrtvou baronkou Marií Vetserovou. Důvod záhadné smrti dvou domnělých milenců byl vykládán v průběhu času různě. Nejpravděpodobnější vysvětlení je nicméně takové, že to bylo ze zoufalství dvou zamilovaných tváří v tvář k žádosti, sepsané samotným císařem Františkem Josefem, aby Rudolf okamžitě ukončil tento vztah.
Po smrti Rudolfa připadlo jeho a Stefaniino jediné dítě Alžběta Marie, zvaná Erzsi pod opatrovnictví jejího tchána Františka Josefa.
Vdova
Aby se vzpamatovala z traumatu Rudolfovy sebevraždy a aby unikla z vídeňského dvora, který jí přisuzoval na katastrofě spoluvinu, začala Stefanie stejně jako její tchyně, císařovna Alžběta, s nekonečným cestováním. Trávila mnoho času se svými sestrami Luisou a Klementinou a a vyhýbala se pobytu ve Vídni. Na dvoře měla po smrti Rudolfa jen podřadnou roli vdovy po korunním princi, z čehož vyplývaly sotva jaké reprezentativní povinnosti.
Později se marně její otec, král Leopold, a císař František Josef snažili oženit Stefanii s rakouským nástupcem trůnu Františkem Ferdinandem, aby tak zabránili jeho nerovnorodému sňatku se Žofií Chotkovou.
Druhé manželství
Stefanie se později seznámila s uherským hrabětem (od roku 1917 knížetem) Elemérem Lónyayem z Velké Lónye a Vasaros-Nameny, do kterého se zamilovala. Vzdala se svého dosavadního titulu a s tím spojeného postavení a vdala se za hraběte po 11 letech vdovství dne 22. března 1900 na zámku Miramar (Terst). Tento krok vedl k naprostému přerušení vztahu s otcem, králem Belgie. Přesto se právě toto manželství ukázalo být nejšťastnějším Stefaniiným životním krokem, kterého nikdy nelitovala.
Pár se usadil v tehdejších Horních Uhrách. Zámek Oroszvár leží v blízkosti Bratislavy v luzích na jižním břehu Dunaje (od roku 1947 slovensky: Rusovce, dnes vnější okres slovenské metropole). Stefanie založila v okolí zámku mnoho zahrad a sadů, milovala přírodu a ráda se těšila z vlastních krásných parků. Pořádaly se zde časté lovy, František Ferdinand a jeho paní Žofie Chotková vévodkyně z Hohenbergu byli častými a oblíbenými hosty Lonyayského sídla.
Rodinné rozepře
Když zemřela její matka, vydala se Stefanie na pohřeb do Bruselu. Avšak když se chtěla rozloučit s rakví zesnulé matky, vyhnal ji otec z kaple. Dědictví jejich matky obnášelo 50 000 franků, čemuž především věřitelé Stefaniiny vysoce zadlužené sestry Luisy nemohli uvěřit, neboť král vydělal miliardy v Belgickém Kongu (dnes Demokratická republika Kongo), v tomto z počátku jeho „soukromém vlastnictví“. Stefanie podala společně s Luisinými věřiteli žalobu na svého otce, nicméně proces prohrála.
Se svou dcerou arcivévodkyní Alžbětou Marií neměla Stefanie po svém novém sňatku již téměř žádný kontakt. Jelikož byla z císařského domu vyloučena, musela se Stefanie se svou dcerou rozloučit a nechat ji ve Vídni. Její vztah z dcerou byl však zkalen i spoluvinou, již Erzsi přisuzovala matce za „tragedii z Mayerlingu“.
Pozdější roky
Roku 1935 zveřejnila Stefanie své paměti pod názvem Měla jsem být císařovnou (orig.: Ich sollte Kaiserin werden). To vedlo v Rakousku ke skandálu, kniha však šla velice dobře na odbyt a byla přeložena do mnoha jazyků.
Po útěku knížecího páru Lonyayových před Rudou armádou do benediktinského kláštera Pannonhalma v Maďarsku na konci druhé světové války zemřela Stefanie dne 23. srpna 1945. Byla pochována v kryptě klášterního kostela benediktinského opatství.
Potomci
Jediná dcera Stefanie a Rudolfa byla Alžběta, narozená 2. září 1883, arcivévodkyně Rakouská (zmeř. 1963)
Ostatní
Po Stefanii Belgické bylo pojmenováno i několik staveb, např. vyhlídka Korunní princezny Stefanie v Karlových Varech. Dále byl po ní byla se souhlasem jejího manžela Rudolfa pojmenována Věž Stephanienwarte na Platte v Grazu-Mariatrostu. Rovněž tak Stephaniewarte na Kahlenbergu ve Vídni, nebo také koncertní sál v Graz štýrskohradeckém Kongresu, Stephaniensaal, byl pojmenován po ní. Jako vdova navštívila Stephanie Mladou Boleslav,kde po ní pojmenovali park Štěpánka.
Pro návštěvu korunní princezny Stefanie v roce 1888 byla dosud obtížně dostupná Plitvická jezera v Chorvatsku krásně upravena a byly postaveny první lávky přes vodní toky. Dodnes nese jedna z nejslavnějších stezek vedoucích napříč parkem jméno „Stefaniina cesta“ (chorvatsky Štefanijin put).