zavřít
upravit profil

perský velkokrál, 4. faraon 27. dynastie

narozen: None  † None

Upravit životopis

Životopis

Xerxés I. (خشایارشاه) byl perský velkokrál z rodu Achaimenovců vládnoucí v letech 485–465 př. n. l. Slovo „Xerxés“ je řeckou transliterací původního perského trůnního jména Chšájaršá, které znamená „vládce hrdinů“. V hebrejské bibli je to pravděpodobně perský král אחשורש Achašveroš (Ahasueros v řečtině).

Politická kariéra
Xerxés I., syn Dareia I. a Atossy, dcery Kýra Velikého, byl vybrán otcem za nástupce, třebaže měl nevlastní starší bratry – jejich nároky však nebyly uznány za dostatečné, neboť se narodili dříve, než se Dareios stal králem.

Po svém nástupu v říjnu 485 př. n. l. potlačil Xerxés revoltu v Egyptě, která vypukla již roku 486 př. n. l. Jmenoval svého bratra Achaimena satrapou Egypta a zemi důkladně zpacifikoval. Také vzpoura v Babylonii byla potlačena, v roce 484 př. n. l. nařídil Xerxés zničit Babylon a odvézt pryč zlatou sochu boha Marduka, jehož ruce měl právoplatný babylónský král uchopit vždy první den nového roku. Zabil také kněze, který sochu bránil. To je také důvod, proč Xerxés v babylonských dokumentech není uváděn jako král Babylonu, ale jako perský a médský král nebo zjednodušeněji jako král zemí (tedy král světa). V roce 479 př. n. l. museli Peršané potlačovat v jižní Mezopotámii další revoltu.

Dareios zanechal svému synovi úkol potrestat Atéňany za jejich vměšování do iónského povstání a vítězství v bitvě u Maratónu. Xerxés svoji výpravu důkladně připravoval již od roku 483 př. n. l. Byl vykopán kanál skrze šíji polostrova Athos. Podél cesty v Thrákii vybudoval král síť stanic se zásobami, přes Helespont nechal postavit dva mosty. Uzavřel také alianci s Kartágem a připravil Řecko o podporu mocných vládců Syrakus a Agrigenta. Navíc se řada malých řeckých státečků přidala na stranu Peršanů – zejména Thesálie, Théby a Argos. Byla shromážděna rozsáhlá flotila a početná pozemní armáda (Hérodotos tvrdí, že zde bylo více než dva milióny vojáků, skutečný počet však dosahoval maximálně dvousetpadesáti tisíc). Na jaře roku 480 př. n. l. vyrazil Xerxés se svými silami ze Sard, hlavního města Lýdie. Zpočátku se mu vojensky poměrně dařilo. Řecká flotila byla poražena v bitvě u Artemisia, Peršané zvítězili v bitvě u Thermopyl, dobyli Atény a zatlačili Atéňany a Sparťany na jejich poslední linii odporu při korintském Isthmu a Saronském zálivu. Xerxés se ale nechal zlákat Themistoklovou léčkou (navzdory radám Artemisie z Halikarnasu) a zaútočil na řeckou flotilu v nevýhodných podmínkách, místo aby poslal část svého loďstva na Peloponnés a vyčkal rozkladu řecké armády. V bitvě u Salamíny (28. září 480 př. n. l.) zvítězili Atéňané, nicméně válku jako celek vyhrál Xerxés. Ztráta námořního spojení s Asií jej posléze přinutila k návratu do Sard. Jeho armáda byla ponechána v Řecku pod velením Mardonia a byla poražena roku 479 př. n. l. v bitvě u Plataj. Porážka Peršanů v bitvě u Mykalé povzbudila k odporu řecká města v Asii.

Xerxovy boje s Atéňany se často pokládají za konflikt mezi Řeky a Peršany, pravda je však taková, že Xerxés přišel, aby potrestal Atény za vyrabování a zničení řeckých měst v Anatolii, která byla v té době pod perskou kontrolou. Během této kampaně měl podporu několika dalších řeckých měst a makedonského království. Xerxés obsadil Atény a po krátkém období je zase opustil. Nebylo v jeho zájmu toto město trvale okupovat, ale potrestat tamní předáky za předchozí válku proti řeckým obcím na perském území. Je třeba mít neustále na paměti, že Peršané nikdy nebojovali s Řeckem jako takovým, ale pouze s proměnlivými koalicemi řeckých městských států, jelikož Řecko nebylo jednotnou zemí. Mezi spojence Peršanů patřila i řada Řeků, například právě anatolská města, s nimiž Atéňané bojovali.

Závěr vlády
O pozdějších Xerxových letech je toho málo známo. Ví se, že na jeho příkaz se Satapés pokusil obeplout Afriku, ale vítězství Řeků uvrhlo celé impérium do stavu určité apatie, z něhož se vzpamatovávalo jen s obtížemi. Král se osobně angažoval v harémových intrikách a jeho rozhodování se tak stalo závislým na dvořanech a eunuších. Zanechal záznamy v Persepoli, kde přistavěl nový palác k Dareiovu, ve Vanu v Arménii a na hoře Elvand poblíž Ekbatan. V roce 465 př. n. l. byl pak zavražděn svým vezírem Artabanem, který posléze dosadil na trůn jeho syna Artaxerxa I.

V Bibli
V biblické knize Ezdráš je Xerxés zmiňován pod jménem אחשורש Achašveroš (řecky Ahasueros). Během jeho vlády i vlády jeho předchůdce Dareia a následníka Artaxerxa vznášelo mnoho Samaritánů obvinění proti Židům.

Obvykle je král Achašveroš z biblické Knihy Ester ztotožňován s Xerxem. V této knize Achašveroš zapudí svoji královskou choť Vašti, protože odmítne uposlechnout jeho příkaz, aby vystupovala jako 'královna impéria' na slavnosti pořádané pro prince. Následně je prý vydán rozkaz, aby byly shromážděny všechny neposkvrněné panny z celé říše. Za novou královnu si Achašveroš vybere židovskou dívku Ester. Královský ministr Haman, rodem Amalek (národ, který Bůh přikázal zničit), se cítí být ponížen Esteřiným bratrancem Mordechajem, který se před ním odmítá poklonit. Přesvědčí Achašvera, aby nařídil zničit celý židovský národ v perské říši, avšak Mordechaj a Ester tento záměr překazí díky svému vlivu na krále.

Práce Flavia Iosepha vzbuzují dojem, že Vašti a Ester existovaly. Na druhou stranu Hérodotos tvrdí, že Xerxés měl choť, která se jmenovala Amestris a byla dcerou velmože Otana.

Xerxés I.

perský velkokrál, 4. faraon 27. dynastie