Caracalla

římský císař

Upravit profil
Caracalla, římský císař, se narodil v roce 188 jako Julius Bassisnus. Byl synem Septima Severa. Přezdívku Caracalla získal podle názvu dlouhého galského pláště, který zavedl do módy v Římě. V roce 195 mu otec udělil titul Caesar a změnil jméno...

Životopis

Caracalla, římský císař, se narodil v roce 188 jako Julius Bassisnus. Byl synem Septima Severa. Přezdívku Caracalla získal podle názvu dlouhého galského pláště, který zavedl do módy v Římě.

V roce 195 mu otec udělil titul Caesar a změnil jméno na Marcus Aurelius Antonius. V roce 198 získal hodnost Augustu a o deset let později v roce 208 doprovodil svou rodinu do Británie, kde velel poslední makedonské výpravě, protože jeho otec onemocněl.

Caracalla se snažil zajistit si důvěru u vojáků. Po smrti otce v roce 211 usedli spolu s Getou na trůn jako spolucísaři. Po ukončení vojenského tažení do Británie se oba panovníci vrátili do Říma. Neměli se příliš v lásce a krátce po návratu dal Caracalla Getu zavraždit. To se nelíbilo pretoriánské gardě, která složila přísahu věrnosti oběma císařům. Dávali najevo svou odbojnost a vzpurnost, ale později, kdy k nim Caracalla pronesl řeč plnou ujištění, mu podlehli. Slíbil jim materiální výhody a zvýšil příspěvky na příděl potravin o polovinu. Zvedl také legionářské platy a žold pro ostatní vojáky.

Ve stejné době došlo k radikálním změnám na vojenském velitelství. Byli odstraněni důstojníci, kteří podporovali Getu nebo se pokoušeli zůstat nestraní. Caracalla zařídil, aby ani v jedné provincii říše nezůstala posádka větší než v počtu dvou legií, chtěl tak zajistit, aby žádný správce neměl možnost ovládat vojenské sbory natolik silné, že by dokázaly vyvolat povstání. Čtyřiadvacet legií rozdělil po dvou do dvanácti provincií, zbylých devět po jedné na jiná místa.

V roce 213 odjel císař do Germánie, kde kmen Alamanové ohrožoval území Agri decumates. Caracalla je porazil i když se tvrdilo, že je podplatil. Tento císař totiž zavedl metodu udržování klidu a míru pomocí finančních příspěvků. To prudce odporovalo římským zásadám a tato metoda byla odmítána. Je ale pravdou, že stála méně peněz než válčení a zažehnala germánské nebezpečí na následujících dvacet let. Svou roli zde hrál i psychologický faktor: Caralcalla byl císařem, který ke Germánům nepociťoval odpor, naopak je měl rád a sám nosil paruku ze světlých vlasů upravených v germánském stylu.

Caracalla měl oblibu v neřímské módě, to bylo charakteristické pro dobu postupného úpadku římské a italské výlučnosti.

Došlo k vytvoření nejproslulejšího opatření starověku, vyhlášené tímto císařem. S výjimkou otroků udělovalo toto ustanovení prakticky veškerému obyvatelstvu císařství postavení římských občanů, což bylo až dosud vyhrazeno pouze Italům a poměrně malé elitní skupině obyvatel provincií. Toto ustanovení také vyhladilo tradiční rozdíly mezi římskými legionáři a příslušníky pomocných sborů bez římského občanství, a zavedl princip rovnostářské jednotnosti. V důsledku toho bylo ale stále těžší přilákat do legií ctižádostivé muže. Hlavním cílem toho všeho ale byla nejspíš otázka finanční. Císař chtěl, aby se rozšířil počet osob, které musely platit nepřímé popletky za dědictví a osvobození otroků, tedy daně, kterým podléhali pouze římští občané. Finanční starosti císaři stále ležely na srdci. Caracalla svým opatřením přispěl k procesu odstraňování privilegovaného postavení římského občana.

Caracalla dal pro obyvatelstvo postavit lázně v Římě s tělocvičnami širým nebem, se složitým vodovodním, vytápěcím a kanalizačním zařízením. Kapacita těchto lázní byla tisíc šest set míst. Hlavní část tvořil bazén, zastřešený křížovou klenbou, sál byl veliký 56 krát 24 metry, člověk si zde připadal jako kapka v moři.

Caralacca měl o sobě vysoké mínění, rád se považoval za vtělení boha Slunce, ale také za nového Alexandra Velikého. Jeho cílem bylo dobýt parthský východ. Podařilo se mu proniknout na parthské území a posunout hranice otcovy provincie Mezopotámie. Pokus o obsazení Arménie se mu ale nezdařil.

Když chtěl Caracalla, v roce 217, navštívit chrám měsíčního boha, sestoupil z koně a byl skupinkou vojáků zavražděn.

Tento císař byl znám jako bystrý muž, který dovedl přesvědčivě argumentovat díky svému výbornému vzdělání, které mu poskytl jeho otec. Později začal preferovat činnosti fyzické – rád jezdil na koni a plaval, účastnil se krvežíznivých sportů. Měl ve zvyku bez rozmyšlení říci to, co ho právě napadlo, od nikoho nechtěl radu a na odborníky hleděl s nechutí. Tvrdí se o něm byl fyzicky i mentálně postižený. Kdyby se ale měl k povaze tohoto císaře vyjádřit nějaký voják, jeho hodnocení by bylo bez pochyby příznivější.