Filip I. vévoda orléanský, známý také jako Monsieur, byl druhorozeným synem francouzského krále Ludvíka XIII. a tedy mladším bratrem krále Ludvíka XIV. Stal sae zakladatelem dynastie Bourbon-Orléans.
Dětství a mládí
Filip se narodil jako...
Životopis
Filip I. vévoda orléanský, známý také jako Monsieur, byl druhorozeným synem francouzského krále Ludvíka XIII. a tedy mladším bratrem krále Ludvíka XIV. Stal sae zakladatelem dynastie Bourbon-Orléans.
Dětství a mládí
Filip se narodil jako druhorozený syn francouzského krále Ludvíka XIII. z rodu Bourbonů a jeho manželky Anny Rakouské z rodu španělských Habsburků. Filip byl o dva roky mladší než jeho bratr a pozdější král Ludvík XIV. Filip měl jako dítě titul vévody z Anjou. Po smrti svého otce v roce 1643 a korunovaci svého staršího bratra se stal následníkem trůnu a byl zván Grand Dauphin (tento titul držel v letech 1643 až 1661). U dvora byl v té době znám též jako Malý Monsieur, aby se odlišil od svého strýce Gastona, zvaného Velký Monsieur. Po Gastonově smrti v roce 1660 pak získal jeho údělné panství, vévodství orléanské.
Filip byl od samého počátku považován za velmi zvláštní, originální a svébytnou osobnost. Už jako malé dítě si velmi potrpěl na vkusné a elegantní oblékání, rád se krášlil, líčil a pudroval. Byl rozmazlovaný svou matkou a postupně z něj vyrůstal až nápadně jemný a zženštilý chlapec. Povahově i svou fyziognomií byl pravým opakem svého staršího bratra Ludvíka XIV. V něčem si byli tito bratři ale naopak velmi blízcí – byli oba velmi bystří, inteligentní a oba milovali umění. Když v roce 1658 Ludvík těžce onemocněl začal se Filip na příkaz své matky a kardinála Mazarina intenzivně vzdělávat a připravovat na převzetí trůnu. Na krátký čas se stal u dvora nejdůležitější osobou a každý se snažil získat jeho přízeň. Ludvík se ale nakonec uzdravil a Filip se opět ocitl v jeho stínu a v méně zajímavém postavení druhorozeného.
Mnohým lidem u dvora se ale ulevilo, jelikož jen málokdo si dovedl Filipa představit jako krále Francie. Filip byl u dvora znám svou nevázaností, prostopášností a také dával zcela nepokrytě najevo svou homosexualitu. Filip také vedl velmi nákladný život - stejně jako ostatní dvořané se s velkým zaujetím věnoval hazardním karetním hrám.
Mecenáš
Filip Orléanský byl velkým milovníkem umění a mecenášem mnoha významných osobností z řad malířů, sochařů, spisovatelů a hudebníků. Právě Filip byl prvním mecenášem Moliéra a jeho divadelní společnosti a díky jeho přímluvě se Moliér mohl setkat s králem, jenž pak náležitě odměnil jeho mimořádný talent. Filip rovněž vlastnil rozsáhlé sbírky obrazů, drahokamů a šperků. Přestože se u královského dvora proslavil řadou homosexuálních skandálů, projevoval také mimořádnou zbožnost a nechyběl na žádném kázání. Dokonce sbíral růžence.
Na svém zámku Saint–Cloud žil v nádheře a přepychu a provoz tohoto jeho okázalého soukromého dvora spolykal nemalé finanční prostředky. Filip tak neustále žádal svého bratra o zvýšení apanáže a přidělení dalších lén, z jejichž vlastnictví by získal finanční prostředky na svůj nákladný život. Po čase však už Ludvík další jeho žádosti rezolutně odmítal.
Vojevůdce
I přes svou jemnou povahu a slabší tělesnou konstituci se Filip projevil jako velký vojenský talent a své současníky udivil svou odvahou v boji. V letech 1672 – 1677 se účastnil války mezi Francií a Holandskem a dosáhl v ní několika vítězství (třeba v bitvách u Peene a Nordpeene v roce 1677, kdy porazil Viléma III. prince Oranžského). Po svém příjezdu do Francie byl Filip lidem bouřlivě přivítán a oslavován. Ludvík XIV. ale natolik žárlil na úspěchy svého bratra, že ho z velení armády odvolal. Tento čin byl do určité míry pochopitelný – Ludvík měl dosud v živé paměti povstání Frondy a zradu svého strýce Gastona, který svými intrikami ztrpčoval dlouhá léta život Ludvíku XIII. a pak i jemu samotnému. Ludvík XIV. se snažil nedopustit něco podobného a držel svého bratra Filipa záměrně co nejdále od moci. Filip pochopil a bratrovi se podvolil. Politicky se stáhl do ústraní. Začal se opět věnovat světu umění a především se stal uznávaným odborníkem na dvorskou etiketu a francouzský dvorský ceremoniál.
Soukromý život
Na příkaz svého bratra Ludvíka se musel Filip dvakrát oženit. I v dobách těchto manželství měl ale řadu milenců. Jeho velkou a celoživotní láskou byl Filip, rytíř de Lorraine-Armagnac, který se stal největším nepřítelem Filipových manželek. Nenávist byla vzájemná. Filip rytíř de Lorraine byl fyzicky krásný, ale krutý a bezzásadový člověk, který žil dvorskými intrikami a Filipa po většinu života jen využíval. První ženou Filipa Orléanského se stala v roce 1661 jeho sestřenice Henrietta Anglická, dcera anglického krále Karla I. a jeho ženy Henrietty Marie Bourbonské. Toto manželství bylo velmi nešťastné, ale přesto se z něj narodili tři děti. Henrietta Anglická v manželství trpěla především kvůli vztahu svého manžela k rytíři de Lorraine. Nakonec se jí podařilo přesvědčit krále, aby rytíře vyhnal od dvora. K hladkému průběhu celé akce přispělo i to, že několik dvorských šlechticů, včetně rytíře de Lorraine, se tehdy ocitlo v podezření, že se snažili svést králova syna Dauphina Ludvíka k homosexuálním milostným hrátkám, což Ludvíka XIV. velmi rozzuřilo. Rytíř de Lorraine se tak v roce 1670 ocitl nejprve ve vězení v Lyonu, poté v If a nakonec byl poslán do vyhnanství v Římě. Henrietta Anglická tak zvítězila nad svým sokem. Ne nadlouho. Ještě téhož roku zemřela za záhadných okolností ve věku 26 let. U dvora se spekulovalo o pomstě rytíře de Lorraine, který měl Henriettu údajně nechat otrávit. Tato teorie se nikdy nepotvrdila. Druhou Filipovou manželkou se stala Charlotta Alžběta Bavorská dcera falckého kurfiřta Karla I. Ludvíka (syna českého „zimního“ krále Bedřicha Falckého) a jeho ženy Charlotty Hessensko-Kasselské. Druhé Filipovo manželství bylo mnohem šťastnější. Mezi manželi sice nepanovala skutečná láska a vášeň, ale projevovali si alespoň vzájemnou úctu a uznání. Jejich manželství bylo v rámci daných možností harmonické. Filip a jeho žena byli především přáteli a spojenci. Z tohoto manželství opět vzešly tři děti. Jedním z nich byl syn Filip II..
Stáří a smrt
Filip Orléanský byl po celý život politicky věrný svému bratrovi Ludvíku XIV. Jeho loajalita k trůnu byla příkladná. Nikdy proti bratrovi neintrikoval a stál po celý život věrně po jeho boku jak v otázkách politiky, tak i v osobním životě, což Ludvík XIV. oceňoval a byl za to Filipovi vděčný. Oba bratři měli k sobě už od dětství velmi blízko. Ludvík XIV., navzdory všem Filipovým skandálům a také jeho povahovým chybám, svého mladšího bratra velmi miloval, respektoval a choval se k němu vždy s úctou a shovívavě. Poslední léta Filipova života se ale nesla v duchu ostrého sporu mezi oběma bratry, jehož příčinou byl sňatek Filipova syna. Král si přál, aby si Filipův syn Filip II. vzal za manželku svou sestřenici, Ludvíkovu dceru Františku Marii Bourbonskou (známou též jako Mademoiselle de Blois), s čímž Filip Orléanský nesouhlasil. Filip II. a Františka Marie se ale nakonec stejně v roce 1692 vzali, což Filip Orléanský těžce nesl a často tento, svému synovi vnucený, sňatek Ludvíkovi XIV. vyčítal. Tyto celé roky trvající bratrské hádky podlomily Filipovo zdraví. Po jednom z těchto sporů dostal Filip záchvat mrtvice a 9. 6. 1701 zemřel na svém zámku Saint–Cloud. Když se Ludvík XIV. o bratrově smrti dozvěděl, byl dle svědectví těžce otřesen a hořce plakal. Ještě dlouho po Filipově smrti byl smutný a údajně se cítil jeho smrtí vinen. Ve svém bratrovi ztratil Ludvík XIV. svého posledního opravdového přítele z dob zlatého věku své vlády.
Tituly
Filip byl nositelem následujících šlechtických titulů a oslovení: Monsieur, syn Francie, vévoda z Anjou (do roku 1668), vévoda orléanský (tento titul získal po smrti svého strýce Gastona v roce 1660), vévoda z Chartres, z Valois, z Nemours, z Montpensier, z Châtellerault, z Saint-Fargea, z Beaupréa, Pair de France. Dále: Dauphin d'Auvergne, princ z Dombes, princ z Joinville, hrabě z Dourdan a Romorantin, hrabě de Mortain, hrabě z Bar-sur-Seine, vikomt z Auge a Domfront, markýt z Coucy a Folembray, markýz z Mézières, baron z Beaujolais, pán z Montargis a rytíř z l'Ordre du Saint-Esprit.
Potomci Filipa Orléanského
S první ženou Henriettou Anglickou měl tři děti:
- Marie Louisa Orléanská (*1662 - + 1689), provdala se za krále Karla II. Španělského.
- Filip Karel (*1664 - + 1666)
- Anna Marie Orléanská (*1664 - + 1728), provdala se za Viktora Amadea II., krále Piemont-Sardinského a Sicilského.
Se svou druhou ženou Charlottou Alžbětou Bavorskou měl rovněž tři děti:
- Alexander Ludvík (*1673 - + 1676)
- Filip II. vévoda orléanský (*1674 - + 1723), pokračovatel dynastie Bourbon-Orléans, regent nezletilého krále Ludvíka XV. Jeho manželkou byla Františka Marie Bourbonská, dcera Ludvíka XIV.
- Alžběta Charlotta Orléanská (*1676 - + 1744), provdala se za Leopolda Josefa, vévodu de Bar a vévodu lotrinského a byla matkou Františka I. Štěpána Lotrinského.
Dětství a mládí
Filip se narodil jako druhorozený syn francouzského krále Ludvíka XIII. z rodu Bourbonů a jeho manželky Anny Rakouské z rodu španělských Habsburků. Filip byl o dva roky mladší než jeho bratr a pozdější král Ludvík XIV. Filip měl jako dítě titul vévody z Anjou. Po smrti svého otce v roce 1643 a korunovaci svého staršího bratra se stal následníkem trůnu a byl zván Grand Dauphin (tento titul držel v letech 1643 až 1661). U dvora byl v té době znám též jako Malý Monsieur, aby se odlišil od svého strýce Gastona, zvaného Velký Monsieur. Po Gastonově smrti v roce 1660 pak získal jeho údělné panství, vévodství orléanské.
Filip byl od samého počátku považován za velmi zvláštní, originální a svébytnou osobnost. Už jako malé dítě si velmi potrpěl na vkusné a elegantní oblékání, rád se krášlil, líčil a pudroval. Byl rozmazlovaný svou matkou a postupně z něj vyrůstal až nápadně jemný a zženštilý chlapec. Povahově i svou fyziognomií byl pravým opakem svého staršího bratra Ludvíka XIV. V něčem si byli tito bratři ale naopak velmi blízcí – byli oba velmi bystří, inteligentní a oba milovali umění. Když v roce 1658 Ludvík těžce onemocněl začal se Filip na příkaz své matky a kardinála Mazarina intenzivně vzdělávat a připravovat na převzetí trůnu. Na krátký čas se stal u dvora nejdůležitější osobou a každý se snažil získat jeho přízeň. Ludvík se ale nakonec uzdravil a Filip se opět ocitl v jeho stínu a v méně zajímavém postavení druhorozeného.
Mnohým lidem u dvora se ale ulevilo, jelikož jen málokdo si dovedl Filipa představit jako krále Francie. Filip byl u dvora znám svou nevázaností, prostopášností a také dával zcela nepokrytě najevo svou homosexualitu. Filip také vedl velmi nákladný život - stejně jako ostatní dvořané se s velkým zaujetím věnoval hazardním karetním hrám.
Mecenáš
Filip Orléanský byl velkým milovníkem umění a mecenášem mnoha významných osobností z řad malířů, sochařů, spisovatelů a hudebníků. Právě Filip byl prvním mecenášem Moliéra a jeho divadelní společnosti a díky jeho přímluvě se Moliér mohl setkat s králem, jenž pak náležitě odměnil jeho mimořádný talent. Filip rovněž vlastnil rozsáhlé sbírky obrazů, drahokamů a šperků. Přestože se u královského dvora proslavil řadou homosexuálních skandálů, projevoval také mimořádnou zbožnost a nechyběl na žádném kázání. Dokonce sbíral růžence.
Na svém zámku Saint–Cloud žil v nádheře a přepychu a provoz tohoto jeho okázalého soukromého dvora spolykal nemalé finanční prostředky. Filip tak neustále žádal svého bratra o zvýšení apanáže a přidělení dalších lén, z jejichž vlastnictví by získal finanční prostředky na svůj nákladný život. Po čase však už Ludvík další jeho žádosti rezolutně odmítal.
Vojevůdce
I přes svou jemnou povahu a slabší tělesnou konstituci se Filip projevil jako velký vojenský talent a své současníky udivil svou odvahou v boji. V letech 1672 – 1677 se účastnil války mezi Francií a Holandskem a dosáhl v ní několika vítězství (třeba v bitvách u Peene a Nordpeene v roce 1677, kdy porazil Viléma III. prince Oranžského). Po svém příjezdu do Francie byl Filip lidem bouřlivě přivítán a oslavován. Ludvík XIV. ale natolik žárlil na úspěchy svého bratra, že ho z velení armády odvolal. Tento čin byl do určité míry pochopitelný – Ludvík měl dosud v živé paměti povstání Frondy a zradu svého strýce Gastona, který svými intrikami ztrpčoval dlouhá léta život Ludvíku XIII. a pak i jemu samotnému. Ludvík XIV. se snažil nedopustit něco podobného a držel svého bratra Filipa záměrně co nejdále od moci. Filip pochopil a bratrovi se podvolil. Politicky se stáhl do ústraní. Začal se opět věnovat světu umění a především se stal uznávaným odborníkem na dvorskou etiketu a francouzský dvorský ceremoniál.
Soukromý život
Na příkaz svého bratra Ludvíka se musel Filip dvakrát oženit. I v dobách těchto manželství měl ale řadu milenců. Jeho velkou a celoživotní láskou byl Filip, rytíř de Lorraine-Armagnac, který se stal největším nepřítelem Filipových manželek. Nenávist byla vzájemná. Filip rytíř de Lorraine byl fyzicky krásný, ale krutý a bezzásadový člověk, který žil dvorskými intrikami a Filipa po většinu života jen využíval. První ženou Filipa Orléanského se stala v roce 1661 jeho sestřenice Henrietta Anglická, dcera anglického krále Karla I. a jeho ženy Henrietty Marie Bourbonské. Toto manželství bylo velmi nešťastné, ale přesto se z něj narodili tři děti. Henrietta Anglická v manželství trpěla především kvůli vztahu svého manžela k rytíři de Lorraine. Nakonec se jí podařilo přesvědčit krále, aby rytíře vyhnal od dvora. K hladkému průběhu celé akce přispělo i to, že několik dvorských šlechticů, včetně rytíře de Lorraine, se tehdy ocitlo v podezření, že se snažili svést králova syna Dauphina Ludvíka k homosexuálním milostným hrátkám, což Ludvíka XIV. velmi rozzuřilo. Rytíř de Lorraine se tak v roce 1670 ocitl nejprve ve vězení v Lyonu, poté v If a nakonec byl poslán do vyhnanství v Římě. Henrietta Anglická tak zvítězila nad svým sokem. Ne nadlouho. Ještě téhož roku zemřela za záhadných okolností ve věku 26 let. U dvora se spekulovalo o pomstě rytíře de Lorraine, který měl Henriettu údajně nechat otrávit. Tato teorie se nikdy nepotvrdila. Druhou Filipovou manželkou se stala Charlotta Alžběta Bavorská dcera falckého kurfiřta Karla I. Ludvíka (syna českého „zimního“ krále Bedřicha Falckého) a jeho ženy Charlotty Hessensko-Kasselské. Druhé Filipovo manželství bylo mnohem šťastnější. Mezi manželi sice nepanovala skutečná láska a vášeň, ale projevovali si alespoň vzájemnou úctu a uznání. Jejich manželství bylo v rámci daných možností harmonické. Filip a jeho žena byli především přáteli a spojenci. Z tohoto manželství opět vzešly tři děti. Jedním z nich byl syn Filip II..
Stáří a smrt
Filip Orléanský byl po celý život politicky věrný svému bratrovi Ludvíku XIV. Jeho loajalita k trůnu byla příkladná. Nikdy proti bratrovi neintrikoval a stál po celý život věrně po jeho boku jak v otázkách politiky, tak i v osobním životě, což Ludvík XIV. oceňoval a byl za to Filipovi vděčný. Oba bratři měli k sobě už od dětství velmi blízko. Ludvík XIV., navzdory všem Filipovým skandálům a také jeho povahovým chybám, svého mladšího bratra velmi miloval, respektoval a choval se k němu vždy s úctou a shovívavě. Poslední léta Filipova života se ale nesla v duchu ostrého sporu mezi oběma bratry, jehož příčinou byl sňatek Filipova syna. Král si přál, aby si Filipův syn Filip II. vzal za manželku svou sestřenici, Ludvíkovu dceru Františku Marii Bourbonskou (známou též jako Mademoiselle de Blois), s čímž Filip Orléanský nesouhlasil. Filip II. a Františka Marie se ale nakonec stejně v roce 1692 vzali, což Filip Orléanský těžce nesl a často tento, svému synovi vnucený, sňatek Ludvíkovi XIV. vyčítal. Tyto celé roky trvající bratrské hádky podlomily Filipovo zdraví. Po jednom z těchto sporů dostal Filip záchvat mrtvice a 9. 6. 1701 zemřel na svém zámku Saint–Cloud. Když se Ludvík XIV. o bratrově smrti dozvěděl, byl dle svědectví těžce otřesen a hořce plakal. Ještě dlouho po Filipově smrti byl smutný a údajně se cítil jeho smrtí vinen. Ve svém bratrovi ztratil Ludvík XIV. svého posledního opravdového přítele z dob zlatého věku své vlády.
Tituly
Filip byl nositelem následujících šlechtických titulů a oslovení: Monsieur, syn Francie, vévoda z Anjou (do roku 1668), vévoda orléanský (tento titul získal po smrti svého strýce Gastona v roce 1660), vévoda z Chartres, z Valois, z Nemours, z Montpensier, z Châtellerault, z Saint-Fargea, z Beaupréa, Pair de France. Dále: Dauphin d'Auvergne, princ z Dombes, princ z Joinville, hrabě z Dourdan a Romorantin, hrabě de Mortain, hrabě z Bar-sur-Seine, vikomt z Auge a Domfront, markýt z Coucy a Folembray, markýz z Mézières, baron z Beaujolais, pán z Montargis a rytíř z l'Ordre du Saint-Esprit.
Potomci Filipa Orléanského
S první ženou Henriettou Anglickou měl tři děti:
- Marie Louisa Orléanská (*1662 - + 1689), provdala se za krále Karla II. Španělského.
- Filip Karel (*1664 - + 1666)
- Anna Marie Orléanská (*1664 - + 1728), provdala se za Viktora Amadea II., krále Piemont-Sardinského a Sicilského.
Se svou druhou ženou Charlottou Alžbětou Bavorskou měl rovněž tři děti:
- Alexander Ludvík (*1673 - + 1676)
- Filip II. vévoda orléanský (*1674 - + 1723), pokračovatel dynastie Bourbon-Orléans, regent nezletilého krále Ludvíka XV. Jeho manželkou byla Františka Marie Bourbonská, dcera Ludvíka XIV.
- Alžběta Charlotta Orléanská (*1676 - + 1744), provdala se za Leopolda Josefa, vévodu de Bar a vévodu lotrinského a byla matkou Františka I. Štěpána Lotrinského.