Anglický král Jindřich II. Plantagenet se narodil roku 1133 jako syn hraběte z Anjou Goffreye a Matildy Anglické, dcery anglického krále Jindřicha I. Jako dědictví po otci získal velké územní zisky ve Francii a zároveň významné postavení v...

Životopis

Anglický král Jindřich II. Plantagenet se narodil roku 1133 jako syn hraběte z Anjou Goffreye a Matildy Anglické, dcery anglického krále Jindřicha I. Jako dědictví po otci získal velké územní zisky ve Francii a zároveň významné postavení v evropské politice. Osudným se Jindřichovi stal spor s Tomášem Beckettem a také boj jeho synů o nástupnictví. I přesto patří Jindřich II. k nejvýznamnějším panovníkům v anglické historii.

Jindřich byl popisován jako energický a charismatický muž, který velmi brzy proslul jako vojevůdce i jako dobrý panovník. Jeho největší chybou byl velký neklid, který ho nutil k neustálé činnosti a také prchlivost, kterou zdědil po otci a která byla typická pro většinu jeho potomků. Svůj nárok na anglický trůn, který zdědil po své matce, si musel nejprve vybojovat. V době jeho dětství ovládal Anglii bratranec jeho matky, Štěpán z Blois, který trůn uzurpoval na její úkor. Hned po jeho nástupu roku 1135 propukla v zemi občanská válka, kterou se podařilo ukončit až roku 1153, kdy dvacetiletý Jindřich porazil Štěpána a jeho spojence a přinutil ho podepsat mírovou dohodu. Štěpán jmenoval Jindřicha svým nástupcem místo svých potomků a když o rok později zemřel, Jindřich nastoupil na trůn.

Po smrti svého otce zdědil rozsáhlé území v severní Francii, za která musel složit lenní přísahu francouzskému králi Ludvíku VII. Tak se prý setkal s o jedenáct let starší Eleonorou Akvitánskou, která byla Ludvíkovou manželkou. Eleonora byla nejbohatší dědičkou té doby, patřila jí Akvitánie a Poitou na jihu Francie a byla prý i nejkrásnější ženou, která v té době žila. Roku 1152 se Eleonora rozvedla s francouzským králem z důvodu příliš blízké příbuznosti. Vrátila se na své panství v Akvitánii a tam se o dva měsíce později bez králova svolení, které bylo nezbytné, provdala za Jindřicha, se kterým byla v podobně blízkém příbuzenském vztahu jako s Ludvíkem. Jindřich tak ve svých rukou shromáždil mnohem větší území, než měl k dispozici francouzský panovník. O rok později se stal anglickým následníkem a roku 1154 byl spolu s Eleonorou korunován anglickým králem. Jeho úhlavním nepřítelem se stal Ludvík VII., který se obával Jindřichova vlivu na kontinentě. K jejich vztahu nepřispělo ani to, že Eleonora, která Ludvíkovi dala jen dvě dcery, porodila Jindřichovi osm dětí, z toho pět synů.

Jindřich za své vlády pobýval střídavě na svých panstvích v Anglii i Francii, jeho předním zájmem bylo ale obnovení pořádku v Anglii. Musel se postarat o nápravu škod, vzniklých válkou a Štěpánovou vládou. Obnovil státní správu, zreformoval soudnictví a také omezil pravomoci církve. Roku 1164 byly podepsány tzv. Claredonské úmluvy, v nichž se šlechta i církev zavázala k návratu k zákonům, které byly platné před Štěpánovým nástupem na trůn. Do opozice se ale postavila církev, která se nechtěla vzdát privilegií, která za války získala. V čele stál arcibiskup z Canterbury, Tomáš Becket, který byl dříve Jindřichovým kancléřem a blízkým přítelem. Po jeho jmenování arcibiskupem, o které se Jindřich osobně zasadil, jejich vztah ochladl a Beckett se obrátil proti králi v zájmu církve. Tento spor se táhl až do roku 1170, kdy byl arcibiskup zavražděn v Canterbury. Není jisté, zda se tak stalo na králův příkaz, či nikoli, obvinění z jeho vraždy ze sebe ale Jindřich už nikdy nesmazal. Beckett se za svoje mučednictví dočkal svatořečení a Canterbury se stalo jedním z nejslavnějších poutních míst.

Po Beckettově smrti začalo Jindřichovo postavení klesat a jeho pozice už nebyla nikdy tak pevná. Na konec se proti němu postavili i jeho synové, které silně podporoval nový francouzský král Filip II. August a také Jindřichova manželka. Roku 1183 zemřel Jindřichův následník a na jeho místo nastoupil Richard, později zvaný Lví Srdce. Jeho mladší bratři Geoffrey a Jan Bezzemek se ale nechtěli smířit s bratrovou vládou a tak se mezi nimi rozpoutal boj o moc. Richard byl podporován matkou, král Jindřich stranil nejmladšímu Janovi a střídavě svou podporu všem kandidátům na trůn projevoval Filip II. August. Když mu Richard složil lenní přísahu za kontinentální území a pak se na stranu francouzského krále přiklonil i Jan, Jindřich II. Plantagenet už byl na konci sil. Byl donucen podepsat mírovou dohodu s Filipem a smířit se se svými syny. Krátce potom roku 1189 zemřel. Pohřben je po boku své ženy a syna Richarda v opatství Fontevrault.