Kazimír II. Spravedlivý, polský kníže, byl čtvrtým synem Boleslava III. Křivoústého. Byl členem soustavy údělných knížat z rodu Piastovců.

Každý ze synů Boleslava III. spravoval část Polska. Tato soustava měla pro Polsko neblahé následky: celá země se rozdrobila na znesvářená údělná knížata, která mezi sebou vedla boje o stolec velkoknížecí.

Kazimír vládl Sadoměři a východnímu Malopolsku v letech 1177 -1194. Pobýval v mládí jako rukojmí na dvoře císaře Fridricha I.Barbarossy.

Se svým údělem Sadoměřskem se Kazimír nespokojil, v roce 1177 se ve spojení s českou šlechtou zmocnil Krakovska a sesadil Mečislava III.

Církvi udělil v roce 1180 četná privilegia a uznal formálně svrchovanost Německé říše.

V té době bylo Polsko feudálním státem s ostrým sociálním dělením na šlechtu velkou a drobnou.

Kolem roku 1000 se počet obyvatel Polska odhaduje na 1,2 milionu, ve 12. století došlo k nárůstu počtu vsí a měst a na počátku 13. století se při výstavbě obcí prosazovalo právo německé – magdeburské.

Od 12. století užívali polští panovníci ve znaku bílou orlici v červeném poli, původně erb krakovských vládců.

Kazimír II. Spravedlivý zemřel v roce 1194. Poté se k vládě opět vrátil Měčislav III. Starý.