Maxentius

římský císař

Upravit profil
Maxentius / Marcus Aurelius Valerius/, římský císař, se narodil kolem roku 279 jako syn Mximiana a jeho syrské manželky Entropie. Dosáhl postavení senátora a získal Galeriovu dceru Valerii Maximillu za manželku. Nikdy mu ale nebyl udělena...

Životopis

Maxentius / Marcus Aurelius Valerius/, římský císař, se narodil kolem roku 279 jako syn Mximiana a jeho syrské manželky Entropie.

Dosáhl postavení senátora a získal Galeriovu dceru Valerii Maximillu za manželku. Nikdy mu ale nebyl udělena hodnost konzula ani vojenského velitele.

Po smrti Constantia I. roku 306, povýšil Galerius Severa II. na Augusta a Konstantina na Caesara. Maxentius se odmítl podvolit a jeho stoupenci vyvolali v Římě povstání. V jeho čele stáli tři vojenští tribuni. Vzpoura získala aktivní podporu pretoriánských vojáků, jejichž garda byla Severem II. zrušena. K tomuto povstání se přiklonila i většina prostých obyvatel Říma, protože nesouhlasili s placením daní.

28. října 306 usedl Maxentius na císařský trůn. Střední a jižní Itálie se postavila za Maxentia stejně jako Afrika, která zásobovala Řím obilím.

Maxentius měl velmi malé vojsko a tak severní Itálie zůstala věrná Severovi. Svého otce Maximiana povolal Maxentius z ústraní znovu do politického života. Cílem Maxentia bylo získat si přízeň Galeriovu, který byl starším Augustem. To se mu nepodařilo, protože Galerius nesouhlasil s obnovou staré politicky mocné pretoriánské gardy, vyzval Severa, aby Maxentia sesadil. Severus ale neuspěl. Po tomto vítězství přijal Maxentius titul Augustu a byl uznán Konstantinem. Hispánie se přiklonila na stranu Maxentia a on tím ztratil přízeň Konstantina, který ji považoval za součást své sféra působnosti. Nyní se Maximianus rozhodl postavit proti vlastnímu synovi, byl ale po příchodu do Říma odzbrojen.

Všichni Augustové a Caesarové vyhlásili Maxentia za veřejného nepřítele. V Itálii mu to neuškodilo, ale úřadující prefekt pretoriánů v Africe, Alexander, se od něho odtrhl a sám se prohlásil za císaře. Následkem toho skončily dodávky afrického obilí, v Římě nastal hlad. Maxentius vyslal do Afriky svého druhého prefekta pretoriánů a Alexander byl zabit. Maxentius oslavil svůj triumf ražbou mincí s nápisem „ Věčné vítězství“.

Na jaře 312 se Konstantinu vydal do Itálie. Měl čtyřikrát menší vojsko než Maxentius, ale lepší vojenskou morálku. Maxentius se spoléhal na římské hradby, které dal opravit. Křesťanští historikové později považovali tuto bitvu za rozhodující vítězství jejich víry nad pohanstvím, a tak tomu i bylo, i když Maxentius, aby si získal popularitu, zaujal vůči křesťanům umírněný postoj a dokonce vrátil církvi zkonfiskovaný majetek.

V roce 309 zemřel Maximinovi syn Romulus, dynastické naděje panovníka byly zmařeny.

Maxentius vybudoval soubor staveb na okraji města Via Appia. Patří k nim císařská villa, cirkus a velké rodinné mauzoleum.

Maxentius byl poražen a zabit v bitvě u Mulvijského mostu Konstantinem v roce 312.