Alexandr I. Pavlovič, ruský car,se narodil v roce 1777. Jeho ženou byla Louisa Marie Bádenská. Alexandr vládl v letech 1801 -1825.
Za jeho vlády došlo ke státnímu převratu, to vzbuzovalo naději, na liberálnější období. Car ale s...
Životopis
Alexandr I. Pavlovič, ruský car,se narodil v roce 1777. Jeho ženou byla Louisa Marie Bádenská. Alexandr vládl v letech 1801 -1825.
Za jeho vlády došlo ke státnímu převratu, to vzbuzovalo naději, na liberálnější období. Car ale s volnomyšlenkářstvím pouze koketoval. Zrušil řadu hloupých kasárenských nařízení svého otce, vyhnancům udělil milost a povolil cesty do ciziny.
V roce 1802 byla zřízena ministerstva místo kolegií. To bylo vše. Žádné velké liberální období se nekonalo.
V letech 1801 -1804 připojil k Rusku Gruzii a to poté, co svrhl tamější dynastii Bagrationů. Pronikl na Sibiř a na Aljašku a v roce 1806 ovládl jižní Sachalin.
Alexandr se také zúčastnil napoleonských válek: prohrál u Slavkova v roce 1805 a v roce 1807 u Jílového a Friedlantu , poté uzavřel mír v Tylži, kde se osobně sešel s Napoleonem. Oba byli mírem nadšeni, nebo to alespoň předstírali. Alexandr se musel smířit se vznikem Varšavského Vévodství.
V oblasti školství došlo k některým mírným reformám díky M.M.Speranskijmu, který byl ale později obviněn ze sympatií k Francii, zatčen a poslán na Sibiř. Ve stejném roce byla započata Velká vlastenecká válka s Napoleonem, který přišel do Moskvy, kterou nejspíš sami Rusové zapálili a Francouzi se dali na ústup. V zimě byla jejich armáda téměř zničena mrazem, hladem a ruskými útoky. Rusko bylo zařazeno mezi vítězné mocnosti a jeho vojska mířila do Paříže. Opět se zmocnila Polska. Základní dokumenty Svaté aliance byly dílem hlavně Alexandra I. Ten se pokládal za spasitele Evropy.
V posledních letech jeho vlády byl v čele reakční fanatik A.A.Arakčejev. Puškin nazval Alexandra „ kočujícím despotou“.
Alexandr I. Pavlovič na inspekční cestě na jihu říše, v roce 1825, náhle zemřel.Po jeho smrti došlo k nástupnickému zmatku. Po něm měl nastoupit na trůn jeho mladší bratr Konstantin, ten se ale podle tajné dohody trůnu zřekl a carem se stal jeho druhý bratr Mikuláš I.
Za jeho vlády došlo ke státnímu převratu, to vzbuzovalo naději, na liberálnější období. Car ale s volnomyšlenkářstvím pouze koketoval. Zrušil řadu hloupých kasárenských nařízení svého otce, vyhnancům udělil milost a povolil cesty do ciziny.
V roce 1802 byla zřízena ministerstva místo kolegií. To bylo vše. Žádné velké liberální období se nekonalo.
V letech 1801 -1804 připojil k Rusku Gruzii a to poté, co svrhl tamější dynastii Bagrationů. Pronikl na Sibiř a na Aljašku a v roce 1806 ovládl jižní Sachalin.
Alexandr se také zúčastnil napoleonských válek: prohrál u Slavkova v roce 1805 a v roce 1807 u Jílového a Friedlantu , poté uzavřel mír v Tylži, kde se osobně sešel s Napoleonem. Oba byli mírem nadšeni, nebo to alespoň předstírali. Alexandr se musel smířit se vznikem Varšavského Vévodství.
V oblasti školství došlo k některým mírným reformám díky M.M.Speranskijmu, který byl ale později obviněn ze sympatií k Francii, zatčen a poslán na Sibiř. Ve stejném roce byla započata Velká vlastenecká válka s Napoleonem, který přišel do Moskvy, kterou nejspíš sami Rusové zapálili a Francouzi se dali na ústup. V zimě byla jejich armáda téměř zničena mrazem, hladem a ruskými útoky. Rusko bylo zařazeno mezi vítězné mocnosti a jeho vojska mířila do Paříže. Opět se zmocnila Polska. Základní dokumenty Svaté aliance byly dílem hlavně Alexandra I. Ten se pokládal za spasitele Evropy.
V posledních letech jeho vlády byl v čele reakční fanatik A.A.Arakčejev. Puškin nazval Alexandra „ kočujícím despotou“.
Alexandr I. Pavlovič na inspekční cestě na jihu říše, v roce 1825, náhle zemřel.Po jeho smrti došlo k nástupnickému zmatku. Po něm měl nastoupit na trůn jeho mladší bratr Konstantin, ten se ale podle tajné dohody trůnu zřekl a carem se stal jeho druhý bratr Mikuláš I.