Anežka Přemyslovna se narodila v roce 1211, jako dcera krále Přemysla Otakara l.
Přemyslova manželka Adlera měla několik dětí / např. pozdější dánskou královnu Dagmar/. I přes to, ji král zapudil. Anežku měl Přemysl s Konstancií Uherskou, se...
Životopis
Anežka Přemyslovna se narodila v roce 1211, jako dcera krále Přemysla Otakara l.
Přemyslova manželka Adlera měla několik dětí / např. pozdější dánskou královnu Dagmar/. I přes to, ji král zapudil. Anežku měl Přemysl s Konstancií Uherskou, se kterou uzavřel sňatek po smrti Adléty.
Od útlého věku byla Anežka spolu se starší sestrou Annou vychovávána v klášteře ve slezské Třebnici a poté nakrátko v novém klášteře českých panen premonstrátek v Doksanech. Drsné prostředí těchto klášterů se podepsalo na jejím osudu.
Už jako velmi mladá byla zasnoubena Jindřichovi, synovi císaře Fridricha lll. Na dvoře rakouského vévody Leopolda musela svou výchovu přizpůsobit budoucímu manželovi. Zasnoubení bylo ale vinou intrikánského vévody Leopolda, zrušeno. Jejím dalším nápadníkem se stal Jindřich lll. Ten chtěl sňatkem s Alžbětou získat spojenectví jejího mocného otce. I z tohoto sňatku sešlo. Poté se o ni pokoušel znovu Jindřich a také císař Fridrich ll.
Toto ponížení a intriky poznamenaly citlivou Anežčinu duši. Těžce nesla, že o její budoucnosti rozhodovali jiní. Po těchto zkušenostech se Anežka vzepřela a stala se z ní hrdá žena, která si mohla žít vlastním životem.
V roce 1234 vstoupila do kláštera „Na Františku“, na Starém Městě pražském, který sama založila. Matka Anežky královna Konstance z rodu Arpádovců, byla tetou Alžběty Durynské, která byla po své smrti prohlášena za svatou.Anežka, která byla rozhodnuta pro klášterní život, vychovávala v Třebnici zbožná vévodkyně Hedvika v řádu svaté Kláry. Ten byl ženskou větví řádu sv. Františka a k nám přišel přizpůsoben svými řeholními pravidly běžnému církevnímu životu. To zprvu Anežka přijímala. Zanedlouho ale začala toužit po novém lepším životě. Bojovala o uznání původní Františkovi řehole – jejích hlavních zásad. Anežčino přání odmítl v roce 1243 papež Inocenc IV.. Až v roce 1260 dosáhla alespoň toho, že Alexandr IV. jí povolil připuštění kompromisní řehole.
Duchovní směr, ke kterému se Anežka hlásila, stál v té době na straně papežské kurie. Anežka pro kurii velmi mnoho vykonala. Na sklonku vlády jejího bratra Václava l., měla velký vliv na politickou směrnici Václava, která se tehdy definitivně přiklonila na papežskou stranu. Měla i velký podíl na zlomení odboje, kterým chtěla štaufská strana v Čechách paralyzovat Václavovi sympatie k Římu, když postavila proti králi jeho vlastního syna.
Anežka se také zasloužila o dočasné smíření Václava se synem. Stála také na straně svého synovce Přemysla Otakara ll., který bojoval proti chráněnci kurie – německému králi Rudolfu Habsburskému. V té době jí bylo šestašedesát let.
8.9.1277 přijala Anežka do svého kláštera svoji neteř Kunhutu, dceru Přemysla Otokara. Tu byl král nucen zasnoubit synovi Rudolfa Habsburského. To je pokládáno ze jednu z příčin konfliktu mezi českým a německým králem.
Přemysl Otokar padl v Rakousku v bitvě.Jeho smrt Anežku velmi zasáhla a to i proto, že po jeho smrti nastala v českých zemích bída, vysilující boje a strašlivý mor. Bídou trpěla i ona. Její obrovská víra v Boha jí pomohla všechny tragické situace zvládnout. Anežka byla i v tak těžké době velkou oporou rodu. Královna Kunhuta se po útěku z vězení na Bezdězi, usadila v klášteře Na Františku, kde zatím Anežka pečovala o její dceru.
Anežka Přemyslovna zemřela 2.3.1281. Její památka zůstávala v přemyslovském rodě svatou. Poslední Přemyslovna, dcera Václava ll., Eliška, provdaná ze Jana Lucemburského, se snažila co nejvíc vyzdvihovat Anežčinu svatou pověst. Tím chtěla ozářit zánik téměř vymřelou dynastii. V roce 1328 se pokoušela vymoct Anežce kanonizaci, ale marně. Než stačila tento pokus dovézt do konce, zemřela. V roce 1989 provedl papež Jan Pavel ll. svatořečení Anežky České.
Přemyslova manželka Adlera měla několik dětí / např. pozdější dánskou královnu Dagmar/. I přes to, ji král zapudil. Anežku měl Přemysl s Konstancií Uherskou, se kterou uzavřel sňatek po smrti Adléty.
Od útlého věku byla Anežka spolu se starší sestrou Annou vychovávána v klášteře ve slezské Třebnici a poté nakrátko v novém klášteře českých panen premonstrátek v Doksanech. Drsné prostředí těchto klášterů se podepsalo na jejím osudu.
Už jako velmi mladá byla zasnoubena Jindřichovi, synovi císaře Fridricha lll. Na dvoře rakouského vévody Leopolda musela svou výchovu přizpůsobit budoucímu manželovi. Zasnoubení bylo ale vinou intrikánského vévody Leopolda, zrušeno. Jejím dalším nápadníkem se stal Jindřich lll. Ten chtěl sňatkem s Alžbětou získat spojenectví jejího mocného otce. I z tohoto sňatku sešlo. Poté se o ni pokoušel znovu Jindřich a také císař Fridrich ll.
Toto ponížení a intriky poznamenaly citlivou Anežčinu duši. Těžce nesla, že o její budoucnosti rozhodovali jiní. Po těchto zkušenostech se Anežka vzepřela a stala se z ní hrdá žena, která si mohla žít vlastním životem.
V roce 1234 vstoupila do kláštera „Na Františku“, na Starém Městě pražském, který sama založila. Matka Anežky královna Konstance z rodu Arpádovců, byla tetou Alžběty Durynské, která byla po své smrti prohlášena za svatou.Anežka, která byla rozhodnuta pro klášterní život, vychovávala v Třebnici zbožná vévodkyně Hedvika v řádu svaté Kláry. Ten byl ženskou větví řádu sv. Františka a k nám přišel přizpůsoben svými řeholními pravidly běžnému církevnímu životu. To zprvu Anežka přijímala. Zanedlouho ale začala toužit po novém lepším životě. Bojovala o uznání původní Františkovi řehole – jejích hlavních zásad. Anežčino přání odmítl v roce 1243 papež Inocenc IV.. Až v roce 1260 dosáhla alespoň toho, že Alexandr IV. jí povolil připuštění kompromisní řehole.
Duchovní směr, ke kterému se Anežka hlásila, stál v té době na straně papežské kurie. Anežka pro kurii velmi mnoho vykonala. Na sklonku vlády jejího bratra Václava l., měla velký vliv na politickou směrnici Václava, která se tehdy definitivně přiklonila na papežskou stranu. Měla i velký podíl na zlomení odboje, kterým chtěla štaufská strana v Čechách paralyzovat Václavovi sympatie k Římu, když postavila proti králi jeho vlastního syna.
Anežka se také zasloužila o dočasné smíření Václava se synem. Stála také na straně svého synovce Přemysla Otakara ll., který bojoval proti chráněnci kurie – německému králi Rudolfu Habsburskému. V té době jí bylo šestašedesát let.
8.9.1277 přijala Anežka do svého kláštera svoji neteř Kunhutu, dceru Přemysla Otokara. Tu byl král nucen zasnoubit synovi Rudolfa Habsburského. To je pokládáno ze jednu z příčin konfliktu mezi českým a německým králem.
Přemysl Otokar padl v Rakousku v bitvě.Jeho smrt Anežku velmi zasáhla a to i proto, že po jeho smrti nastala v českých zemích bída, vysilující boje a strašlivý mor. Bídou trpěla i ona. Její obrovská víra v Boha jí pomohla všechny tragické situace zvládnout. Anežka byla i v tak těžké době velkou oporou rodu. Královna Kunhuta se po útěku z vězení na Bezdězi, usadila v klášteře Na Františku, kde zatím Anežka pečovala o její dceru.
Anežka Přemyslovna zemřela 2.3.1281. Její památka zůstávala v přemyslovském rodě svatou. Poslední Přemyslovna, dcera Václava ll., Eliška, provdaná ze Jana Lucemburského, se snažila co nejvíc vyzdvihovat Anežčinu svatou pověst. Tím chtěla ozářit zánik téměř vymřelou dynastii. V roce 1328 se pokoušela vymoct Anežce kanonizaci, ale marně. Než stačila tento pokus dovézt do konce, zemřela. V roce 1989 provedl papež Jan Pavel ll. svatořečení Anežky České.