Anna z Foix a Candale (* kolem 1480 – 1506) byla uherská a česká královna (od 1502), manželka Vladislava II. Jagellonského.

Anna pocházela z Francie. Byla dcerou Gastona, hraběte z Candale, a Kateřiny z Foix, a příbuznou francouzské královské dynastie. Její sňatek se stárnoucím, o více než dvacet let starším uherským a českým králem, byl důsledkem politického sblížení Jagellonců s francouzským králem Ludvíkem XII., které bylo namířeno proti turecké expanzi a rozpínavosti Habsburků ve střední Evropě. Sňatková smlouva byla podepsána 23. března 1502. Poté Anna zamířila do Uher a byla zde 29. září 1502, ještě před svým sňatkem, korunována ve Stoličném Bělehradě uherskou královnou. Českou královnou korunována nebyla. Jako věrná katolička měla totiž hluboké předsudky vůči kacířským kališníkům, a proto do českého království nikdy nevstoupila.

Dne 23. července 1503 porodila královna Anna svému choti jeho prvního toužebně očekávaného potomka, dceru Annu. To pomohlo uvolnit v té době již velmi napjaté vztahy mezi budínským královským dvorem a římským králem Maximiliánem I., který Vladislavovi okamžitě nabídl sňatek Anny s některým ze svých vnuků (Ferdinanda Habsburského si Anna později skutečně vzala). Návrh na dynastické spojení našel u krále Vladislava příznivý ohlas. Po jeho vážném onemocnění se však zdálo, že tento krok sotva půjde prosadit mírovou cestou, neboť tzv. uherská „národní“ strana, nechtěla připustit, aby se někdy stal panovníkem v Uhrách cizinec. Přesto Maxmilián požádal již v polovině roku 1504 o princezninu ruku. Vladislav začal navzdory odporu uherské šlechty vyjednávat s Habsburky. Silnou podporu našel u královny Anny.

Dne 1. července 1506 porodila královna druhé dítě, syna Ludvíka. Král Vladislav měl konečně mužského dědice. Přestože byl chlapec velmi slabý, udržel se při životě. Králova milovaná choť však zaplatila synovo narození vlastním životem.