Anna Jagellonská se narodila 23. července 1503 v Budínu, jako dcera Vladislava Jagelonského a Anny z Foix. Její narození vzbudilo obavy z ženského nástupnictví. Tři roky na to se narodil její bratr Ludvík Jagellonský. Jako následník však nebyl...
Životopis
Anna Jagellonská se narodila 23. července 1503 v Budínu, jako dcera Vladislava Jagelonského a Anny z Foix. Její narození vzbudilo obavy z ženského nástupnictví. Tři roky na to se narodil její bratr Ludvík Jagellonský. Jako následník však nebyl jistý, nikdo netušil, co přinese budoucnost a jestli Ludvík přežije. Proto se Anna stala terčem různých snah a intrik s cílem získat si sňatkem s ní případný nárok na oba královské trůny.
V roce 1507 byli Ludvík i Anna uznáni jako dědici české koruny s podmínkou, že se oba musí naučit česky. V roce 1515 odešla Anna do Rakous, aby se zde naučila německy. Byla zdatnou jezdkyní a lovkyní a tím se téměř vyrovnala svému budoucímu choti Ferdinandovi l.
Anna s Ferdinandem byli příkladným párem, spojovala je nerozlučná láska a důvěra. Ferdinand chtěl mít Annu stále vedle sebe a i když měl často naléhavé vladařské povinnosti, vždy si udělal čas na výchovu dětí. Právě pro ně nechal postavit letohrádek Belved a upravit zámeckou zahradu.
Anna byla od mládí velmi zručná. Vyšívala zlatem a stříbrem i když se sama oblékala skromně. Milovala květiny a zahradu. Když musel Ferdinand vycestovat do ciziny, svěřil vladaření Anně. Ta vystupovala i při přehlídkách vojska, kde si vedla velmi dobře. Právě Anna se zasloužila o to, že se nová habsburská dynastie, ne příliš oblíbená, stávala v Čechách uznávanou. Mnoho lidí vidělo v Anně pravou královnu a dědičku trůnu. Státoprávní názory politických stavů ale byly jiné. Před Ferdinandovou volbou sice stavovská šlechta Annu uznávala dědičkou trůnu, ale Ferdinand musel nastoupit na trůn v Čechách volbou.
Anna byla pokládána za „matku chudých a potřebných lidí“. Např.hejtmanovi kouřimského kraje vyprosila milost. V roce 1544 se přimlouvala za Židy, vypovězené z království. Anna se také velmi zasloužila o opravu svatovítského chrámu po velkém požáru roku 1541.
27. ledna 1547 Anna zemřela po porodu patnáctého dítěte, dcery Johany. Annino tělo bylo ponecháno nedotčeno, nebyly z něj vyjmuty vnitřnosti, tak jak bylo zvykem. Od její smrti se černá barva začala používat jako smuteční. Král žil ve smutku až do své smrti. Těsně před svým skonem si nechal přinést portrét Anny.Už ho nestihl políbit, zemřel. Podle svého přání byl uložen vedle své milované choti na Pražském hradě v kryptě sv. Víta. Rudolf ll. dal později na nádherném mramorovém mauzoleu zhotovit podoby Ferdinanda a Anny vedle sebe, v životní velikosti.
Anna byla nejen svým titulem, ale také svým srdcem pravou českou královnou, v tomto smyslu však královnou poslední.
V roce 1507 byli Ludvík i Anna uznáni jako dědici české koruny s podmínkou, že se oba musí naučit česky. V roce 1515 odešla Anna do Rakous, aby se zde naučila německy. Byla zdatnou jezdkyní a lovkyní a tím se téměř vyrovnala svému budoucímu choti Ferdinandovi l.
Anna s Ferdinandem byli příkladným párem, spojovala je nerozlučná láska a důvěra. Ferdinand chtěl mít Annu stále vedle sebe a i když měl často naléhavé vladařské povinnosti, vždy si udělal čas na výchovu dětí. Právě pro ně nechal postavit letohrádek Belved a upravit zámeckou zahradu.
Anna byla od mládí velmi zručná. Vyšívala zlatem a stříbrem i když se sama oblékala skromně. Milovala květiny a zahradu. Když musel Ferdinand vycestovat do ciziny, svěřil vladaření Anně. Ta vystupovala i při přehlídkách vojska, kde si vedla velmi dobře. Právě Anna se zasloužila o to, že se nová habsburská dynastie, ne příliš oblíbená, stávala v Čechách uznávanou. Mnoho lidí vidělo v Anně pravou královnu a dědičku trůnu. Státoprávní názory politických stavů ale byly jiné. Před Ferdinandovou volbou sice stavovská šlechta Annu uznávala dědičkou trůnu, ale Ferdinand musel nastoupit na trůn v Čechách volbou.
Anna byla pokládána za „matku chudých a potřebných lidí“. Např.hejtmanovi kouřimského kraje vyprosila milost. V roce 1544 se přimlouvala za Židy, vypovězené z království. Anna se také velmi zasloužila o opravu svatovítského chrámu po velkém požáru roku 1541.
27. ledna 1547 Anna zemřela po porodu patnáctého dítěte, dcery Johany. Annino tělo bylo ponecháno nedotčeno, nebyly z něj vyjmuty vnitřnosti, tak jak bylo zvykem. Od její smrti se černá barva začala používat jako smuteční. Král žil ve smutku až do své smrti. Těsně před svým skonem si nechal přinést portrét Anny.Už ho nestihl políbit, zemřel. Podle svého přání byl uložen vedle své milované choti na Pražském hradě v kryptě sv. Víta. Rudolf ll. dal později na nádherném mramorovém mauzoleu zhotovit podoby Ferdinanda a Anny vedle sebe, v životní velikosti.
Anna byla nejen svým titulem, ale také svým srdcem pravou českou královnou, v tomto smyslu však královnou poslední.