Anna Stuartovna byla královnou Anglie, Skotska a Irska. Stala se nástupkyní svého švagra Viléma III. Parlament prohlásil útěk jejího katolického otce Jakuba II. ze země v důsledku slavné revoluce za abdikaci na trůn. Její švagr a sestra Marie se poté stali společnými vládci země. Po smrti Marie vládl Vilém samostatně až do své smrti roku 1702.

Od 1. května 1707 se na základě zákonů o sjednocení Anglie a Skotsko spojily do jednoho suverénního státu - Království Velké Británie. Anna se stala jeho první královnou a zároveň zůstala královnou Irska. Anna vládla dvacet let až do své smrti v srpnu 1714 a byla poslední královnou Anglie a poslední královnou Skotska. Anna zemřela bez potomků (její poslední žijící sny Vilém zemřel roku 1700) a byla i posledním panovníkem rodu Stuartovců. Jejím nástupcem se stal Jiří I., příslušník Hannoverské dynastie.

Mládí
Anna se narodila 6. února 1665 v St James's Palace jako druhá dcera Jakuba, vévody z Yorku (později Jakuba II.), a jeho první manželky Anny Hydeové. Jejím strýcem byl Karel II. a její starší sestrou Marie (později Marie II.). Anna strávila delší dobu až do roku 1670 ve Francii, kde si léčila oční infekci. Okolo roku 1673 se seznámila se Sarah Jenningsovou, která se stala její blízkou přítelkyní a rádkyní. Sarah se později vdala za Johna Churchila, který se stal Anniným nejdůležitějším generálem.

Roku 1673 vešla ve známost konverze jejího otce Jakuba ke katolicismu. Na příkaz Karla II. byly Anna a její sestra Marie vyučovány v duchu přísného protestantismu. 28. července 1683 se Anna vdala za protestantského prince Jiřího Dánského.

Zákon o nástupnictví
Manželství Jiřího a Anny bylo poznamenáno problémy s následníky. Do roku 1700 prodělala Anna nejméně osmnáct těhotenství. Třináctkrát potratila nebo se jí narodilo mrtvé dítě a čtyři dalších se nedožilo věku dvou let. Jejich jediný syn Vilém zemřel ve věku dvanácti let 29. července 1700. Princezna Anna tak byla jediným právoplatným nástupcem na trůn podle Bill of Rights. Pokud by zemřela, otevřela by se pro Jakuba, syna odvrženého krále Jakuba II., možnost nárokovat si trůn.

Parlament v obavě před touto možností vydal zákon Act of Settlement 1701, který určoval jako další nástupce po Anně Sofii z Hannoverské dynastie a její protestantské potomky. Vilém III. zemřel 8. března 1702 a Anna byla korunována 23. dubna.

Vláda
Téměř ihned po nástupu na trůn se Anna zapojila do války o španělské dědictví. Tato válka pokračovala až téměř do konce jejího panování. Anna po svém nástupu jmenoval svého manžela admirálem královského loďstva a vrchním velitelem armády se stal lord Marlborough. Po vydání zákona o následnictví roku 1701 zahájil jednání se skotským parlamentem a zemskými stavy, které chtěly zachovat nástupnické právo na trůn pro Stuartovce. Reakcí skotských představitelů na zákon o následnictví bylo vydání zákona (Act of Security), který uváděl, že pokud Anna zemře bez potomků, její následník bude zemskými stavy vybrán z příslušníků stuartovské dynastie. Královský souhlas byl tomuto zákonu udělen poté, co Skotové hrozili stažením svých vojáků z Evropy a odmítli zavést nové daně.

Na oplátku anglický parlament vydal zákon (Alien Act 1705), který uvalil na skotské poddané ekonomické sankce a prohlásil Skoty nepřáteli (a tím postavil mimo zákon právo vlastnit majetek v Anglii), pokud Skotové nezruší Act of Security, nebo pokud nedojde k sjednocení Skotska s Anglií. Skotské zemské stavy nakonec zvolily sjednocení a byla jmenována komise, která měl dojednat podrobnosti sjednocení obou zemí. Komise vypracovala pravidla sjednocení, které byly přijaty skotským parlamentem 16. ledna 1707 a anglickým parlamentem 6. března 1707. Podle těchto zákonů se Anglie a Skotsko stalo od 1. května 1707 jedním sjednoceným královstvím nazývaným Království Velké Británie.Její vláda byla poznamenána vznikem dvou politických stran. Anna preferovala Torye vedené Sidneym Godolphinem. Jejím první kabinet byl tvořen Toryy. Vzhledem k tomu, že podporovali válku o španělské dědictví, stávali se později vlivnějšími Whigové. Po vítězství v bitvě u Blenheimu se stal vlivným lord Marlborough, který fakticky vládl se svými dvěma zástupci.Její manžel Jiří zemřel v říjnu 1708. Whigové využili Annina stavu a vytvořili vládu, vedenou lordem Godolphinem, ve které měli převažující zastoupení. Anna si přesto uchovala vliv, protože trvala na tom, že úřad admirála královského loďstva bude zastávat ona sama. Politický tlak ji ale přinutil, aby v listopadu jmenovala admirálem člověka navrženého Whigy.

Odkaz
Anna zemřela 1. srpna 1714 na dnu a byla pohřbena ve Westminsterském opatství. Zemřela krátce po smrti Sofie z hannoverské dynastie a její syn Jiří se stal britským panovníkem.

Období vlády královny Anny se vyznačovalo zvyšování vlivu ministrů a poklesem moci panovníka. Roku 1708 se Anna stala posledním britským panovníkem, který vetoval zákon parlamentu. Její jméno je také spojeno s prvním světovým zákonem vydaným roku 1709 věnovaným autorskému právu. Ten udělil výhradní práva autorům díla (místo tiskařům).