Benedikt XV., vlastním jménem Giacomo della Chiesa, (21. listopadu 1854 – 22. ledna 1922) byl 258. papež katolické církve (1914 až 1922).

Della Chiesa se narodil v Janově ve šlechtické rodině. V roce 1875 získal doktorát práva a poté vstoupil do kněžského semináře. Po dokončení studií vstoupil do diplomatického sboru Vatikánu. Kardinálem byl jmenován v květnu 1914. 3. září 1914 byl v konkláve zvolen nástupcem sv. Pia X.

Většině pontifikátu Benedikta XV. dominovala první světová válka (vlastně je uváděna i jako jeden z důvodů jeho vcelku překvapivého zvolení, neboť kardinálové v něm takto upřednostnili zkušeného diplomata, který se v evropské politice již dlouho pohyboval a měl jasný postoj ke konfliktu a plán na jeho řešení. Mimo to hrál důležitou úlohu fakt, že z hlediska vnitorcírkevní politiky představoval della Chiesa kompromis mezi stylem Lva XIII. a Pia X.). Papež vyhlásil v celém konfliktu neutralitu a opakovaně vyzýval k ukončení bojů či k nepoužívání některých mimořádně krutých zbraní (např. bojových plynů), což vyvolávalo rozhořčené reakce na obou stranách fronty. Několikráte se neúspěšně pokoušel zprostředkovat mír. Jeho sedmibodový mírový plán byl sice odmítnut (obě strany jej považovaly za výhodnější pro tu druhou), ale některé jeho návrhy se opět objevily v mírové výzvě amerického prezidenta Wooodrowa Wilsona z ledna roku 1918.

Krom protiválečných snah pracoval na reorganizaci církevních struktur, aby odpovídaly moderní době. Ve své první encyklice podobně jako Pius X. odmítl modernismus, ale na druhé straně jej definoval mnohem úžeji a k nestriktním modernistům přistupoval mnohem benevolentněji. V roce 1917 nechal vydat Kodex kanonického práva (čímž vznikla první souhrnná kodifikace hlavních církevních zákonů a nařízení římskokatolické církve). Všemožně též podporoval misijní dílo ve Třetím světě a kladl velký důraz na výchovu kněží z tamních původních obyvatel. Stabilizoval politické vztahy s Francií a vedl politická jednání s dalšími zeměmi. Zemřel 22. ledna 1922 na zápal plic.

Encykliky:
Ad beatissimi apostolorum (1. listopad 1914)
Annus iam plenus (1. prosinec 1920)
Fausto appetente Die (29. červen 1921)
Humani generis redemptionem (15. červen 1917)
In hac tanta (14. květen 1919)
In praeclara summorum (30. duben 1921)
Pacem, Dei munus pulcherrimum (23. květen 1920)
Paterno iam Diu (24. listopad 1919)
Principi apostolorum Petro (5. říjen 1920)
Quod iam Diu (1. prosinec 1918)
Sacra propediem (6. leden 1921)
Spiritus paraclitus (15. září 1920)