Blanka z Valois byla moravská markraběnka a česká královna. Byla dcerou hraběte Karla z Valois a jeho ženy Mahaut de Châtillon, sestrou francouzského krále Filipa VI. a první manželkou Karla IV. Lucemburského. Blanka vyrůstala na francouzském dvoře svého bratrance Karla IV. Sličného, kde se jí věnovala hlavně královna Marie, sestra Jana Lucemburského. S Karlem byla oddána ještě jako dítě 15. května 1323 v Paříži se svolením papeže Jana XXII. Krátce před sňatkem stejně starý korunní princ Václav přijal biřmování a s ním i jméno Karel.

Příští léta strávila Blanka v Lucembursku a Karel v Itálii a jako manželé spolu začali žít až poté, co 12. června 1334 dorazila Blanka do Prahy v průvodu francouzských dvorních dam a dvořanů. Blanka se rychle naučila česky a německy, byť většinou žila stranou společenského života. 24. května 1335 se jim narodilo první dítě, dcera Markéta, pojmenovaná po matce (provdána za uherského krále Ludvíka II., zemřela v roce 1349). Na nátlak svého tchána, krále Jana, byla Blanka nucena v roce 1337 přesídlit do Brna. V roce 1342 se jí narodilo druhé dítě, Kateřina (provdána za rakouského vévodu Rudolfa IV. Habsburského a poté Otu V. Bavorského). 2. září 1347 byla v Praze korunována českou královnou.

1. srpna 1348 Blanka zemřela po krátké nemoci ve věku necelých dvaatřiceti let, pochována byla v bazilice sv. Víta. Pro Karla to byla citelná ztráta, z původně politického svazku se stalo plnohodnotné manželství. Syna ovšem neměl, a tak se brzy oženil s Annou Falckou.