Český kníže Boleslav ll. se narodil někdy před rokem 929, jako syn knížete Boleslava I. a Biagoty.
Převzal vládu po svém otci, udržel hranice českého státu a ještě je rozšířil, patřily sem Čechy bez Chebska, Morava s celým poříčím Dyje, Slezsko, část Ruska.

Boleslav měl dobré vztahy s polským králem Míškem, který měl za manželku jeho sestru Doubravku. Vztah k římským panovníkům měl velice proměnlivý. Nejprve podporoval vévodu Jindřicha proti císaři Otovi ll. Když ale potřeboval, s císařem se smířil. Po roce 981 nastoupil vládu ruský kníže Vladimír Veliký a Boleslavova panství na východě se začala rozpadat.

Rok 992 přinesl česko-polské rozpory a to hlavně po nástupu Boleslava Chrabrého.
Od roku 990 docházelo ke ztenčování říše, ale Boleslav se nesnažil tomu zabránit.

Od roku 973 bylo pražské biskupství obecně uznáváno. Prvním pražským arcibiskupem se stal Sas Dělmar. Boleslav nechal ještě založit klášter Břevnov, Ostrov a dalších asi dvacet kostelů.

Druhým pražským biskupem se stal Slavnikovec Vojtěch, který měl velký podíl na vzestupu Čech.

28.9.995 dal Boleslav příkaz k dobytí Libice, slavníkovského centra. To byl krok ke sjednocení celých Čech pod vládou pražských knížat.

Boleslavovou manželkou byla Emma, která byla asi dcerou krále burgundského Konráda. Měli spolu děti: Václava, Boleslava, Jaromíra a Oldřicha.