Boris Godunov byl zemským správcem, který tuto funkci vykonával za svého švagra slabomyslného Fjodora Ivanovice, syna Ivana Hrozného. Boris pocházel z tatarského šlechtického rodu.

Boris se narodil v roce 1552. Po Fjodorově smrti byl 17.února, zvolen carem. Vládl v letech 1598 -1605. Jeho zvolení podpořilo duchovenstvo a patriarcha Job / patriarchát byl v Moskvě zřízen teprve v roce 1589/. Ještě jako regent ukončil Boris vleklou válku se Švédy „věčným mírem“ v roce 1593. Tím získal pro Rusko přístup k moři a Karélii. S Polskem uzavřel příměří na patnáct let.

Za vlády Borise Godunova se rozvíjelo hospodářství a zlepšilo se mezinárodní postavení Ruska.

V roce 1597 začal počátek nevolnictví: bylo zakázáno svobodné stěhován í sedláků. Boris získal pro Rusko západní Sibiř. Bojarská opozice ho velmi kritizovala – jejich vůdce Vasilije Šujského poslal do vyhnanství a bojary si chtěl koupit udělováním hodností, to se mu však nepodařilo.

V roce 1600 zemi postihlo velké sucho a poté hrozné mrazy, následkem byl hladomor. V Moskvě zemřelo hlady 120.000 lidí, většina vesničanů, kteří uprchli před hladem do města. Boris nedokázal čelit rozvratu.

Boris Godunov zemřel 23.4.1605. V Moskvě byl prohlášen carem jeho syn šestnáctiletý Fjodor, který byl ale po několika dnech spiklenecky svržen a uškrcen.