Carinus (Marcus Aurelius), římský císař, byl starším synem Cara, který ho po nástupu na trůn v roce 282 povýšil na Caesara.

Když se jeho otec a mladší bratr Numerianus vydali bojovat proti Peršanům, ponechali Carina v Římě s pečlivě vybranou skupinou poradců, aby spravoval záležitosti západu.

Na rozdíl od mladistvých caesarů před ním, byl na mincích, vydaných jeho jménem, pozdraven jako imperátor s vavřínovým věncem na hlavě.

Poté, co Carus zvítězil v roce 283 nad Pešany, byl Carinus povýšen na Augusta a spoluvládce. Když Carus zemřel, jeho dva synové nastoupili společně na trůn, aniž by se setkali s jakýmkoliv odporem, Carinus na západě a Numerianus na východě.

Numerianus se brzy vydal na pochod domů a při této cestě zahynul. Jeho východní armáda odmítla přijmout Carina za jediného panovníka a druhým spoluvládcem prohlásila staršího člena svého velení, Dioclesa (Diocletianus).

Carinus si přisvojil úspěchy v bojích proti Germánům a Britům a přijal titul Germanicus Maximus a Britanicus Maximus.

V podunajské oblasti proti Carinovi povstal vojenský velitel Marcus Aurelius Julianus, místodržící Venetie. Ten měl v rukou mincovnu v Siscii a dal tam razit peníze, ne kterých se označuje titulem Augustu, prohlašuje obě Panonie za své a slibuje svobodu pro všechny.

Počátkem roku 285 však Carinus vytáhl na jih, nedaleko Verony Marcuse porazil a jeho oddíly převzal pod své velení. Poté se obrátil proti Diocletianovi u Marga na Dunaji. Cariny zavraždil jeho vlastní vyšší důstojník a vojsko přešlo na stranu Diocletiana.

O Carinovi se říkalo, že pokud se koupal ve studené vodě, chladil si ji sněhem. Jednoho ze svých nižších důstojníků jmenoval městským prefektem, což byla velká hanba. Carinus byl velký nemrava, záletník, svůdce mnoha mladíků, dopouštěl se sexuálních výstředností. Císařský palác zaplnil herci, nevěstkami, mimy, zpěváky a kumplíři. Oženil se devíti ženami a všechny je opustil, mnohé z nich odmítl, když otěhotněly. Jeho peníze ale vzdávají čest pouze jedné jeho manželce Magii Urbicii.