Carus / Marcus Aurelius Numerius/, římský císař měl nejistý původ. Pravděpodobně pocházel z Narbonu / Narbonne/ v jižní Galii.
V roce 276 byl Probem jmenován prefektem pretoriánů. O šest let později shromažďoval v Noriku a v Raetii vojenské...
Životopis
Carus / Marcus Aurelius Numerius/, římský císař měl nejistý původ. Pravděpodobně pocházel z Narbonu / Narbonne/ v jižní Galii.
V roce 276 byl Probem jmenován prefektem pretoriánů. O šest let později shromažďoval v Noriku a v Raetii vojenské síly pro císařovu výpravu proti Peršanům. Jeho muži ho dosadili na trůn, i přes jeho zdráhání. Jednotky vyslané proti němu dezertovaly aProbusbyl svými vlastními vojáky zavražděn.
Když se Carus dozvěděl o Probově smrti, odeslal senátu zprávu o svém zvolení císařem. Nepožádal senát o svolení a to se považovalo za netradiční a lehkomyslný postup. Předznamenal tak dobu samovlády.
Carus ale pokládal za nutné, aby byl jeho předchůdce prohlášen za boha. Učinil pak všechno proto, aby založil svou vlastní dynastii. Měl dva vlastní syny, na které se mohl obrátit o pomoc se správou říše a v boji s nepřítelem. Starší Carinus a pak jeho bratr Numerianus získali titul Caesar a Předák mládeže.
Prvním závažným okamžikem Carusovy vlády byl vpád Sarmatů a Kvádů, kteří překročili Dunaj a vyplenili Panonii.
Carus aniž by předtím navštívil Řím, zřejmě vyrazil proti nim a tvrdě je napadl. V bojích bylo zabito šestnáct tisíc vojáků a zajato dvacet tisíc nepřátel obojího pohlaví. Zajatci jsou ukázkově znázorněni na minci vydané později Numerianem, na které je portrét otce a syna na válečném voze .
Koncem roku se Carus vydal do Asie – opět vzal s sebou Numeriana a velení na západě ponechal jeho staršímu bratrovi, aby uskutečnil Probův plán na znovudobytí Mezopotámie. Tuto akci považoval za svůj prvořadý cíl. Smyslem jeho nástupu na trůn bylo poškodit Peršany a to se jevilo velmi slibně.
Carův a Numerianův příjezd cestou na východ oslavila mincovna v Kyziku. Do Mezopotámie vstoupil císař v roce 283, aniž by se setkal s odporem, Peršany porazil a obsadil nejprve město Seleukeia na Tigridu a pak i královské hlavní město Ktesifon. Římská provincie Mezopotámie byla tak znovu dobyta, Carus přijal titul Percisus Maximus a svého staršího syna Carina povýšil na Augusta.
Carus chtěl svého úspěchu dále využít a proniknout hlouběji na perské území. Koncem července byl Carus v noci nalezen mrtev ve svém stanu nedaleko Ktesifonu.
Někdo tvrdil, že ho zabil blesk a jiní, že zemřel na nějakou nemoc. Mnohem pravděpodobnější byla jeho smrt dílem Numerianova tchána Apera, který pro sebe počítal s lepší budoucností, jestliže mu zeťův otec nebude stát v cestě.
Carus byl muž průměrných schopností, který se řadil k dobrým císařům.
V roce 276 byl Probem jmenován prefektem pretoriánů. O šest let později shromažďoval v Noriku a v Raetii vojenské síly pro císařovu výpravu proti Peršanům. Jeho muži ho dosadili na trůn, i přes jeho zdráhání. Jednotky vyslané proti němu dezertovaly aProbusbyl svými vlastními vojáky zavražděn.
Když se Carus dozvěděl o Probově smrti, odeslal senátu zprávu o svém zvolení císařem. Nepožádal senát o svolení a to se považovalo za netradiční a lehkomyslný postup. Předznamenal tak dobu samovlády.
Carus ale pokládal za nutné, aby byl jeho předchůdce prohlášen za boha. Učinil pak všechno proto, aby založil svou vlastní dynastii. Měl dva vlastní syny, na které se mohl obrátit o pomoc se správou říše a v boji s nepřítelem. Starší Carinus a pak jeho bratr Numerianus získali titul Caesar a Předák mládeže.
Prvním závažným okamžikem Carusovy vlády byl vpád Sarmatů a Kvádů, kteří překročili Dunaj a vyplenili Panonii.
Carus aniž by předtím navštívil Řím, zřejmě vyrazil proti nim a tvrdě je napadl. V bojích bylo zabito šestnáct tisíc vojáků a zajato dvacet tisíc nepřátel obojího pohlaví. Zajatci jsou ukázkově znázorněni na minci vydané později Numerianem, na které je portrét otce a syna na válečném voze .
Koncem roku se Carus vydal do Asie – opět vzal s sebou Numeriana a velení na západě ponechal jeho staršímu bratrovi, aby uskutečnil Probův plán na znovudobytí Mezopotámie. Tuto akci považoval za svůj prvořadý cíl. Smyslem jeho nástupu na trůn bylo poškodit Peršany a to se jevilo velmi slibně.
Carův a Numerianův příjezd cestou na východ oslavila mincovna v Kyziku. Do Mezopotámie vstoupil císař v roce 283, aniž by se setkal s odporem, Peršany porazil a obsadil nejprve město Seleukeia na Tigridu a pak i královské hlavní město Ktesifon. Římská provincie Mezopotámie byla tak znovu dobyta, Carus přijal titul Percisus Maximus a svého staršího syna Carina povýšil na Augusta.
Carus chtěl svého úspěchu dále využít a proniknout hlouběji na perské území. Koncem července byl Carus v noci nalezen mrtev ve svém stanu nedaleko Ktesifonu.
Někdo tvrdil, že ho zabil blesk a jiní, že zemřel na nějakou nemoc. Mnohem pravděpodobnější byla jeho smrt dílem Numerianova tchána Apera, který pro sebe počítal s lepší budoucností, jestliže mu zeťův otec nebude stát v cestě.
Carus byl muž průměrných schopností, který se řadil k dobrým císařům.