Claudius II. Gothicus / Marcus Aurelius Valerije Claudius/, římský císař, se narodil v roce 214 v Dardanii / Horní Moesie/.

Claudius sloužil jako vojenský tribun za vlády Traiana Decia a Valeriana, který ho jmenoval vrchním velitelem v ilyrské oblasti.

V roce 268 došlo u Mediolana / Milán/ k zavraždění Galliena. Této vraždy se Caludius nejspíš zúčastnil . O výběru nového císaře se rozhodovalo mezi Caludiem a jiným vyšším důstojníkem Aurelianem. Proč byl zvolen Caludius, nevíme, ale Aurelianus byl odmítnut pravděpodobně kvůli jeho pedantství.

Vražda Galliena vojáky velmi rozzuřila, vzbouřili se a podle dávného zvyku je uklidnil až slib, že dostanou mimořádný příplatek ve výši dvaceti zlatých mincí na hlavu. Senátoři v Římě Gallienovu smrt uvítali. Měli mu za zlé, že je vyloučil z velitelských míst, a nyní se chystali popravit jeho přátele a příbuzné včetně jeho bratra a syna Mariniana. Claudius se obrátil na senátory s prosbou o shovívavost. Aby si usmířil armádu, požadoval deifikaci zesnulého císaře.

Za vlády Claudia i nadále pokračovalo obléhání odbojného generála Aureola v Mediolanu. Ten když se dozvěděl o změně vládce, pokusil se vyjednávat. Jeho snaha o přátelství byla odmítnuta, a proto se rozhodl, že se Claudiovi vzdá pod podmínkou, že dostane milost. Brzy na to byl ale popraven, protože mu vojáci zazlívali, že Galliena zradil.

Aureolus byl odstraněn, ale situace v Itálii byla stále napjatá, hrozilo nebezpečí od Alamanů. Tito Germáni pronikli Brennerským průsmykem k jezeru Benacus / Garda/ a tam se střetli s Claudiem, který je porazil. Mohl tak přijmout titul Germanicus Maximus.

Odtržené císařství, založené na západě Postupem, prožívalo těžké časy. Aby je ho nejvíce oslabil, poslal Claudius do jižní Galie průzkumný oddíl vedený Juliem Placidianem. Claudius nevedl výpravu osobně, protože musel i nadále čelit Gótům na Balkáně.

Gótům docházely zásoby a museli sestoupit ze svého tábora na hoře Gesax, aby si v Makedonii opatřili jídlo, Claudius je napadl a mnoho jich pobil.

Claudiovy úspěchy byly oslaveny na mincích a císaři vynesly titul Gothicus.

Claudius se stále snažil dopadnout Góty na hoře Haemus / Balkánské pohoří/. Okolnosti ho donutily předat velení na gótské frontě Aurelianovi. V jeho armádě však vypukl mor a v lednu 270 podlehl mu podlehl i Caludius.

I když Claudius nevládl ani dva roky, vojáci i senát byli jeho smrtí nemile zaskočeni a bez váhání ho prohlásili za boha.
Další mimořádný podnět k oživení jeho památky přineslo pozdější prohlášení Konstantina Velikého, že jeho babička byla Claudiovou dcerou nebo neteří. Toto tvrzení se ale nezakládalo na pravdě, ale Claudiovi to zpětně dodalo na slávě.

Claudius II. vynikal jako vojevůdce, jeho vojenský um a srdnatost byly skvělým příkladem pro podunajská vojska, kterým císařství vděčilo za své přežití. Díky stálému boji neměl dost času, aby se vyrovnal s ekonomickými potížemi země. Znehodnocení a opotřebovanost jeho bronzového postříbřeného oběživa se nadále zhoršily. To mělo nepříznivá vliv na cenovou inflaci, již tak velmi vysokou. Jeho podobizny na mincích představují typického podunajské vojáka té doby, s krátkými vlasy, nevyholenou tváří a s hrozivým, zlověstným pohledem.