Claudius, římský císař, se narodil v roce 10 př.Kr. v Lugdunu /Lyon/, jako nejmladší syn Nerona Drusa / Tiberiova bratra/ a Antonie mladší / dcery Marka Antonia a Octavie/.

Claudius nezískal od Augusta vzhledem ke svému chatrnému zdraví a neohrabanosti, žádné vyšší společenské postavení kromě augurství a ani za Tiberia nezastával žádný úřad. Jeho synovec Caligula ho po tom, co se stal císařem, učinil svým spolukonzulem, ale jinak jím spíše pohrdal.

Když byl Caligula zavražděn, utekl Claudius do jedné místnosti v paláci a schoval se mezi závěsy. Tam ho ale objevili a dopravili do pretoriánského tábora, kde ho vojáci pozdravili jako císaře. Udělili Claudiovi veškeré pravomoce.

Claudius byl prvním císařem, který věnoval pretoriánům velký dar, když ho provolali panovníkem. Zcela otevřeně vydal zlaté a stříbrné mince, na kterých výslovně vyjádřil, že za trůn vděčí právě gardistům a jejich důstojníkům.

Claudius neměl vůbec žádné vojenské zkušenosti. Armáda mu přesto projevila dobrou vůli, protože byl bratrem oblíbeného Germania.

Z doby vlády Claudia nacházíme bronzové „ diplomy“, dokládající udělení římského občanství členům pomocných sborů, kteří byli po pětadvacetileté službě z vojska propuštěni. Toto ocenění se později vztahovalo na jejich manželky a syny.

Claudius nechtěl chápat císařství jako převážně italskou instituci, přál si doplňovat volná místa v senátu muži nejen z Itálie a jižní Galie, ale i z jiných, méně rozvinutých oblastí Galie.

Větší pozornost než kterýkoliv císař věnoval Claudius povinnostem soudcovským. Rozdíl mezi římskými panovníky a hlavami moderních vlád je v tom, že v Římě se od císaře očekávalo, že bude pravidelně vykonávat funkci soudce. Na všechno ale Claudius nemohl stačit, potřeboval pomocníky. Jedním z nejvýznamnějších, který mezi senátory nebudil důvěru, byl Lucius Vitellius.

Císařovo pracovní vytížení vyžadovalo aby přijal další poradce. Postavení v Claudiově blízkosti poskytlo těmto propuštěncům výjimečné příležitosti, jak získat ochranu a bohatství.

Jedním z jeho poradců byl Polybius: ten měl na starosti připravovat jmenování mužů, které si císař vybral na určité úkoly a které chtěl povýšit.

Claudiova třetí žena, třiadvacetiletá Valerie Messalina,si zvolila za jednoho ze svých milenců bohatého a vzněšeného designovaného konzula Galia Silia. V době, kdy byl císař v přístavu v Ostii, pokusil se Galius o státní převrat s úmyslem dosadit na trůn Britanika, syna císařského páru, teprve sedmiletého. Claudius byl touto událostí zmaten. Nakonec byl Silius popraven a Messalina byla donucena spáchat sebevraždu.
Claudius byl jasný heterosexuál – což bylo u římských vládců dost vzácné. Měl vysokou, urostlou postavu, výraznou tvář a hezké bílé vlasy. Také ale koktal, slintal, teklo mu z nosu, trpěl nervovým tikem. V noci špatně spal a přes den podřimoval.

Jako chlapec přiváděl svou babičku Antonii k zoufalství, vylíčila ho jako zrůdu, na niž začala příroda pracovat, ale své dílo nedokončila. Claudius nejspíš v mládí trpěl dětskou obrnou, nebo roztroušenou sklerózou a možná mozkovou obrnou.

Claudis měl hlavu plnou nápadů, ale nedokázal je koordinovat a vtisknout jim přesnou podobu. Trpěl podezíravostí, nesmělostí a strachem.

Claudius byl čtyřikrát ženat. Jeho první manželka, Plautia Urgulanilla, podnítila jeho zájem etruské dějiny, protože sama byla příslušnicí tohoto národa. Po rozvodu s ní se nakrátko oženil s Aelií Paetinou a v roce 39 se jeho nevěstou stala čtrnáctiletá Valerie Messalina. O deset let později se oženil s Agrippinou.

Claudius zemřel v říjnu roku 54 ve věku šedesáti čtyř let. S největší pravděpodobností ho sprovodila ze světa jeho čtvrtá manželka Agrippina, když mu dala jíst otrávené houby.