Constantius I. Chlorus / Flavius Julius /, římský císař, pocházel z nízkého rodu z Podunají.

Po smrti císaře Claudia II. Gotika, vzniklo tvrzení, že Constantius byl jeho potomkem – tím si chtěl jeho syn Konstantin Veliký uměle vytvořit působivější rodokmen.

Constantius získal přezdívku Chlorus – bledý.

V roce 280 se oženil s Helenou, dcerou hostinského v Naissu. Ta mu porodila Konstantina. V roce 289 ale Helenu zapudil a oženil se sTheodorou, nevlastní dcerou Diocletianova spoluvládce Maximiana. S ní měl tři děti.

Když Constantius povýšil do hodnosti pretoriánského prefekta, byl Diocletianem vybrán za jednoho panovníka z tetrarchie založené v roce 293.

Jako starší ze dvou Caesarů, kteří Augustů pomáhali, byl Maximianem adoptován a přijal i jeho jméno Valerius / místo svého vlastního rodového jména Julius/ i Maximianovo dodatečné označení „ Herculius“.

Constantiovi byly přiděleny provincie Galie a Británie, Galie v malém rozsahu a Británie celá zůstaly v rukou Carusia, kterého se Maximianus nedokázal zbavit. Constantiovým prvním úkolem bylo toto napravit. Rychle uzavřel Gaesoriacum – uchvatitelovu základnu pro operace v průlivu – přístavní hrází a brzy se stal ve městě pánem. Tento úder způsobil Carusiův pád. Jeho odtržené království se ale nezhroutilo, udržoval ho i nadále při životě Carusiův vrah Allectus. Constantius systematicky likvidoval všechny Allectovy přívržence a poté Allecta zlikvidoval.

Constantius si připsal zásluhu na znovudobytí Británie a vydal velké zlaté medailony. Město Lon / dinium/ se stalo dalším sídlem císařské mincovny a dvě římské provincie na ostrově byly rozděleny na čtyři.

Když se Constantius vrátil na kontinent, znovu osídlil batavské území, kde se nyní usídlili Frankové.

Po abdikaci Diocletiana a Maximiana se v roce 305 stal Constantius Augustem na západě a starším císařem. Jeho teritoriu zahrnovalo pouze Galii, Británii a Hispánii, jeho východní spoluvládce byl ve skutečnosti mocnější. Costantiův syn Konstantin zůstával u Galeirova dvora prakticky jako rukojmí. Po vpádu Piktů do Británie požádal Constantius, aby ho mohl syn doprovázet a Galerius mu vyhověl. Constantius nad Pikty zvítězil a 25. července 306 v Eburaku / Yorku/ zemřel. Nechal po sobě napjatou situaci vyvolanou otázkou nástupnictví.

Nejdůležitější Konstantinova mincovna pracovala v Augustě Trevirorum / Trevír/ , ve městě, které bývalo sídlem galsko- římského císařství založeného Postumem. Od časů Constantiových se začalo nazývat Trevíru nebo Treveris.
Císař v tomto městě zahájil výstavbu palácového areálu, který zabíral rozlohou celou severovýchodní část města. Tuto stavbu dokončil jeho syn.

Literární zdroje představují Constantia I. jak dobrého panovníka, který prosadil první společný výnos o pronásledování křesťanů, ale ve skutečnosti nechal křesťany na pokoji.

V Galii mu získaly popularitu jeho státnické schopnosti a pohotová rozhodnutí a dosáhl i nemalých vojenských vítězství. Uznání se mu dostalo také proto, že se nepostavil otevřeně proti Galeriovi, protože to by uvrhlo císařství do občanské války.