Dareios II., perský král v letech 423-404, byl jedním ze sedmnácti levobočků Artaxerxa I. (465-424) a současně panovníkem, za něhož došlo k úpadku centrální vlády v říši. Datum jeho narození není známo, ví se jen, že před svým nástupem na trůn zastával funkci satrapy Hyrkánie. Jeho matkou byla podle Ktésia Babylóňanka Kosmartidéné, on sám se původně jmenoval Óchos.

Aby se Dareios dostal k moci, musel nejprve odstranit dalšího Artaxerxova levobočka Sogdiana (Sekydiana), který vládl říši po zavraždění legitimního krále Xerxa II. Podařilo se mu to hlavně proto, že získal na svou stranu velitele jezdectva Arbaria, satrapu Egypta Arxana a vlivného eunucha Artoxara, oblíbence Artaxerxa I. Sogdianos, který se ocitl v zoufalém postavení, se nakonec vzdal pod podmínkou, že bude ušetřen jeho život, Dareios ho však dal přesto později zavraždit. Soudí se, že změna vlády proběhla někdy na počátku roku 423.

Dareiova vláda se vyznačovala hašteřivostí uvnitř královské rodiny, vzestupem moci eunuchů a rozsáhlými intrikami u dvora, v jejichž centru stála královna Parysatis, dle mnohých skutečná panovnice Persie. Také odstředivé tendence v okrajových územích nabývaly na intenzitě, což se projevovalo především vzpourami jednotlivých satrapů. První zorganizoval již na samém počátku Dareiovi vlády Artyfios, syn Megabyzův, a zúčastnil se jí i další králův bratr Arsités. Oba byli poraženi vojevůdcem Artasyrem, a třebaže jim král přislíbil život, na radu Parysatidy byli postupně zlikvidováni.

Jiná vzpoura proběhla krátce před rokem 413, kdy králi vypověděl poslušnost sardský satrapa Pissuthnés, opírající se hlavně o řecké žoldnéře. Dareiovi vojevůdci Tissafenés, Spithradatés a Parmisés vyřešili nebezpečnou situaci tak, že Řeky podplatili a Pissuthna zajali. Život sardského satrapy pak skončil na popravišti.

Vůči Řekům za hranicemi říše uplatňoval Dareios II. kolísavou politiku, v zásadě však podporoval Spartu. Nemá smysl sledovat všechny zákruty perské diplomacie, stačí jen říci, že roku 411 uznali Peloponésané králova výsostná práva na držbu Malé Asie – a to bylo pro Achaimenovce snad nejdůležitější.

K vnitropolitické nestabilitě, která se v letech 410/409 opět projevila vzpourou v Médii, se přidružily násilnosti na královském dvoře, vrcholící popravou Dareiova švagra Terituchma a většiny jeho příbuzných. Parysatidin oblíbený syn Kýros (Mladší) byl současně jmenován satrapou Lýdie, Frýgie a Kappadokie a vrchním velitelem všech vojsk na západě, což vytvořilo podmínky pro občanskou válku po Dareiově smrti.

Když v roce 405 Dareios onemocněl na výpravě proti Karduchům, zařídila Parysatis, aby k němu byl ihned povolán syn Kýros. Jejím úmyslem bylo patrně zajistit mu trůn, ale v tomto směru úspěchu nedosáhla. Nástupcem krále, který zemřel asi na jaře 404 v Babylóně, se stal jeho syn Arsikas pod jménem Artaxerxés II.