Decebalus, poslední dácký král, vládl v letech 87 -106.

Dácie se po smrti Burebisty v roce 44 př.n.l. rozpadla na čtyři nebo pět menších států. Až o sto let později se dáckému náčelníkovi Diurpanesovi podařilo Dacii opět sjednotit.

Dva roky na to vyslal císař Domitianus Cornelia Fusca, který byl jeho prefektem, proti Dákům. Vojska byla ale poražena a Fuscus zabit. Diurpanes přijal jméno Decebalus ( silný jako deset mužů).

V roce 88 vtrhla do Dácie jiná římská armáda. Té velel Tettius Iulianus. Tettiusovi se v bojích dařilo, ale současně propuklo povstání Markomanů. Potlačení tohoto povstání si vyžádalo obrovské vojenské síly. Římané museli platit Dákům mnoho zlata a vykupovat si tak mír na dolním Dunaji. To byly ale pro Řím pokořující podmínky a Traianus, která se stal v roce 98 římským císařem je odmítl snášet. Po několika vojenských taženích se mu podařilo rozšířit římské hranice.

V roce 101 proběhla bitva u Tapae, ve které byl Decebalus poražen Římany. Trůn se mu ale podařilo udržet, musel však tolerovat přítomnost Římanů v zemi. Tři roky na to Decebalus Římany porazil a vyhnal z Dácie. Ti se ale vrátili s posilami a podrobili si celou Dácii. Decebalus do poslední chvíle věřil, že mu pomohou Germáni. To se ale nestalo a on , aby se vyhnul římskému zajetí, uťal si hlavu.

Dácie se stala římskou provincií a to až do poloviny 3. století. Až za vlády císaře Aureliana ( r. 270) ustoupili Římané pod tlakem Germánů zpět za Dunaj.