Ferdinand l., římský císař, český a uherský král, se narodil 10.3.1503 na zámku Alcalá de Henares, jako mladší syn kastilského krále a burgundského vévody Filipa Sličného a Johanny zvané Šílené , dědičky španělského trůnu.
Ferdinand vyrůstal ve Španělsku na dvoře svého děda Ferdinanda Aragonského. Jeho druhý děd Habsburk císař Maxmilián l., uzavřel 27.7 roku 1515 smlouvu o sňatku, s českým a uherským králem Vladislavem Jagellonským. Ve smlouvě byla Ferdinandovi určena za manželku Vladislavova dcera Anna Jagellonská, dále, že když bude respektovat dynastické zájmy, dostane část habsburské říše, ve který dosud vládl jeho bratr ze španělského trůnu. Jednalo
se o dědičné rakouské země (Rakousy, Korutany, Štýrsko,Kraňsko, Tyroly a území ve Švábsku).

Když v roce 1519 Maxmilián zemřel, Ferdinand a jeho starší bratr Karel museli řešit otázku nástupnictví v rakouských zemích a na císařském trůnu. Karel, který byl od roku 1516 španělským králem, byl v roce 1519 zvolen pod jménem Karel V., římským císařem.

Ferdinand vládl v rakouských rodových zemích a v habsburských državách v Alsasku. Když zemřel jeho švagr Ludvík Jagelonský, usiloval Ferdinand o českou a uherskou korunu.
23.10.1526 byl zvolen českým králem a 24.2.1527 byl korunován. Jeho manželka byla korunována o den později. Jako manžel dcery Vladislava Jagellonského se však musel vzdát snahy získat korunu dědickým právem. Čeští stavové trvali na volbě na český trůn, která naštěstí pro něj dopadla úspěšně.

O trůn uherský musel Ferdinand bojovat s protikrálem sedmihradským vévodou Janem Zapolským, který získal trůn o měsíc dříve. Zapolského podporovala osmanská říše. Ferdinand byl korunován uherským králem v listopadu 1527 a vládu si udržel také v západních Uhrách, v Chorvatsku a dnešním Slovensku. Založil podunajskou monarchii rakouských Habsburků a to spojením rodových rakouských držav s českými zeměmi a s Uhrami. Tento státní útvar přetrval až do roku 1918.

V roce 1531 byl Ferdinand zvolen římským králem a tím se stal nástupcem svého bratra na císařský trůn. Ten obsadil 5.1.1531 a korunován byl v Cáchách 11.1.1531. Karel dlouho váhal, zda má římský a španělský trůn ponechat svým potomkům, nebo ho oddělit.

Ferdinand l. vládl téměř čtyřicet let. Během této doby se snažil posílit centrální správy soustátí a zvýšení panovnické moci na úkor stavovských obcí jednotlivých zemí. Propagoval absolutistický program, nepočítal s tradicí dosavadní samostatnosti českého státu a Uher. Odpor stavovských obcí byl obrovský, to Ferdinand podcenil. Jeho absolutistické panování vedlo v Čechách ke vzrůstu stavovské opozice, její odboj proti panovníkovi vypukl v roce 1547. Ferdinand zvítězil. Zemská správa byla poté podřízena jeho druhorozenému synovi Ferdinandu Tyrolskému,který v Praze vládl jako místodržící. Protože ještě před svým zvolením Ferdinand slíbil stávům, že Prahu zvolí za své sídelní město,že bude dodržovat bazilejská kompaktáta a zachová celistvost zemí Koruny české. Po zvolení českým králem 
to bylo vše jinak - Prahu sice zvolil za sídelní město, ale Vídeň mu přišla lepší pro centralizaci (i přesto, že ji narozdíl od Prahy obléhali Turci, a že byla daleko méně honosnější než Praha. Do Prahy během svého panování poslal jako místodržícího svého syna Ferdinanda Štýrského). A aby toho nebylo málo, tak ve Vídni zřídil centrální úřady, kterým podléhali úřady zemské.

Ferdinand l. měl s Annou Jagellonskou patnáct dětí: Alžbětu, Annu, Marii, Magdalénu, Kateřinu, Eleonoru, Markétu, Barboru, Varšilu, Helenu, Janu, Maxmiliána – budoucího císaře, Ferdinanda(Štýrského), Jana, Karla(budoucí Karel Štýrský - otec Ferdinanda II.).

Ferdinand l. zemřel 25.7.1564 ve věku jednašedesáti let. Byl pochován vedle své ženy a syna Maxmiliána ll. v Svatovítské katedrále v Praze.