Ferdinand II.
císař římský, král český, uherský a chorvatský
- Narození:
- 9. července 1578
- Úmrtí:
- 15. února 1637
Upravit profil
Ferdinand ll., římský císař, český a uherský král, se narodil 9.7.1578, jako nejstarší syn arcivévody Karla Štýrského a Marie Bavorské.
Ferdinand byl vychováván do dvanácti let v Štýrském Hradci. V roce 1590 mu zemřel otec a Ferdinand strávil...
Životopis
Ferdinand ll., římský císař, český a uherský král, se narodil 9.7.1578, jako nejstarší syn arcivévody Karla Štýrského a Marie Bavorské.
Ferdinand byl vychováván do dvanácti let v Štýrském Hradci. V roce 1590 mu zemřel otec a Ferdinand strávil pět let na jezuitské akademii v Ingolstadtu.
V roce 1596 začal vládnout svým zemím. Tvrdě bojovat proti nekatolíkům. Počátkem 17. století dokončil rekatolizaci rakouských zemí a to i přes protest tamních protestantských stavů. V dynastii se snažil usmířit znepřátelené bratry Rudolfa II. a Matyáše. Po Rudolfově smrti bylo téměř jasné, že žádný císařův syn / Maxmilián II./ nebude mít legitimní mužské potomky. Ferdinand měl tedy šanci stát se hlavou habsburské monarchie. Získal podporu císaře Matyáše a španělské diplomacie.
29.6.1617 byl Ferdinand korunován svatováclavskou korunou. Rok poté se stal také králem uherským. V roce 1618 došlo k českému stavovskému povstání. Ferdinand byl proti českým stavům. Spolu s Maxmiliánem nechal uvěznit v červenci 1618 Matyášova politického důvěrníka kardinála Melchiora Klesla, který byl strůjcem politiky vůči Čechům.
V roce 1619 Matyáš zemřel a Ferdinand začal vládnout monarchii. 9.9.1619 byl korunován římským císařem. Dva roky před touto korunovací byl sesazen z českého trůnu a na jeho místo nastoupil Fridrich Falcký.
Ferdinand vyhlásil českým stavům a Ferdinandovi válku. V bitvě na Bílé hoře / 8.11.1620/ zvítězil. Poté začal trestat stavovské účastníky povstání. Dvacet sedm těchto představitelů bylo 21.6.1621 popraveno na Staroměstském náměstí.
Úplnou rekatolizace Čech a Moravy začala s Ferdinandovým souhlasem ve 20. letech 17. století. Tím mělo dojít k likvidaci stavovské opozice a nekatolíků. Zemské zřízení s konečnou platností vyhlásilo dědičnost českého trůnu v habsburské dynastii.
V době třicetileté války se Ferdinandovi podařilo porazit Fridricha Falckého. V dánské válce mu Albrecht z Valdštejna pomohl zajistit převahu v severním Německu. V roce 1629 se pokusil o restituci majetku katolické církve ale bezúspěšně. Byl nucen odvolat Albrechta z Valdštejna.
V roce 1635 byl uzavřen pražský mír a tím ztratil český stát definitivně Horní a Dolní Lužici.
I když byl Ferdinand ll. pokládán za pouhou loutku, jeho činy z něj dělají cílevědomého politika.
Ferdinand ll. zemřel v roce 1637. Byl pohřben vedle své manželky Marie Anny ve Štýrském Hradci.
Ferdinand ll. byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla Marie Anna Bavorská, s tou měl sedm dětí: Kristýnu, Karla, Jana Karla, Ferdinanda lll. / budoucího císaře/, Marii Annu, Cecílii Renatu, Leopolda Viléma.
Jeho druhou ženou se stala princezna Eleonora z rodu Gonzagů. Toto manželství bylo bezdětné.
Ferdinand byl vychováván do dvanácti let v Štýrském Hradci. V roce 1590 mu zemřel otec a Ferdinand strávil pět let na jezuitské akademii v Ingolstadtu.
V roce 1596 začal vládnout svým zemím. Tvrdě bojovat proti nekatolíkům. Počátkem 17. století dokončil rekatolizaci rakouských zemí a to i přes protest tamních protestantských stavů. V dynastii se snažil usmířit znepřátelené bratry Rudolfa II. a Matyáše. Po Rudolfově smrti bylo téměř jasné, že žádný císařův syn / Maxmilián II./ nebude mít legitimní mužské potomky. Ferdinand měl tedy šanci stát se hlavou habsburské monarchie. Získal podporu císaře Matyáše a španělské diplomacie.
29.6.1617 byl Ferdinand korunován svatováclavskou korunou. Rok poté se stal také králem uherským. V roce 1618 došlo k českému stavovskému povstání. Ferdinand byl proti českým stavům. Spolu s Maxmiliánem nechal uvěznit v červenci 1618 Matyášova politického důvěrníka kardinála Melchiora Klesla, který byl strůjcem politiky vůči Čechům.
V roce 1619 Matyáš zemřel a Ferdinand začal vládnout monarchii. 9.9.1619 byl korunován římským císařem. Dva roky před touto korunovací byl sesazen z českého trůnu a na jeho místo nastoupil Fridrich Falcký.
Ferdinand vyhlásil českým stavům a Ferdinandovi válku. V bitvě na Bílé hoře / 8.11.1620/ zvítězil. Poté začal trestat stavovské účastníky povstání. Dvacet sedm těchto představitelů bylo 21.6.1621 popraveno na Staroměstském náměstí.
Úplnou rekatolizace Čech a Moravy začala s Ferdinandovým souhlasem ve 20. letech 17. století. Tím mělo dojít k likvidaci stavovské opozice a nekatolíků. Zemské zřízení s konečnou platností vyhlásilo dědičnost českého trůnu v habsburské dynastii.
V době třicetileté války se Ferdinandovi podařilo porazit Fridricha Falckého. V dánské válce mu Albrecht z Valdštejna pomohl zajistit převahu v severním Německu. V roce 1629 se pokusil o restituci majetku katolické církve ale bezúspěšně. Byl nucen odvolat Albrechta z Valdštejna.
V roce 1635 byl uzavřen pražský mír a tím ztratil český stát definitivně Horní a Dolní Lužici.
I když byl Ferdinand ll. pokládán za pouhou loutku, jeho činy z něj dělají cílevědomého politika.
Ferdinand ll. zemřel v roce 1637. Byl pohřben vedle své manželky Marie Anny ve Štýrském Hradci.
Ferdinand ll. byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla Marie Anna Bavorská, s tou měl sedm dětí: Kristýnu, Karla, Jana Karla, Ferdinanda lll. / budoucího císaře/, Marii Annu, Cecílii Renatu, Leopolda Viléma.
Jeho druhou ženou se stala princezna Eleonora z rodu Gonzagů. Toto manželství bylo bezdětné.