Ferdinand Vll., španělský král vládl v letech 1814 – 1833 poté, co Napoleon obnovil smlouvu ve Valencay z prosince 1813 ,stav před bayonnskými abdikacemi.

Ferdinand byl synem Karla lV. Když nastoupil na trůn, bylo mu třiadvacet let. Jeho první dekret v roce 1814 prohlásil Josefovu konstituci za neplatnou a nadále vládl jako absolutní monarcha.

Ferdinand byl prolhaný, intelektuálně velmi omezený, v jednání prostý, ale podezíravý, příležitostně krutý. Šlechta a duchovenstvo se ujalo svých bývalých výsad a oba stavy byly osvobozeny od daní, byly obnoveny kláštery, jezuité povoláni zpět do země a opět zavedena inkvizice. Přívrženci Francie byli pronásledováni.

Pro špatný stav financí byla prodána Florida Spojeným státům v roce 1819. V roce 1821 se vytvořila Republika Spojených států středoamerických, ale brzy se rozpadla na Guatemalu, San Salvador, Honduras, Nikaraguu a Kostariku. V roce 1821 byla vyhlášena nezávislost Mexika. Španělsko přišlo o veškeré své americké kolonie, kromě Kuby a Portorika.

Vojsko, které mělo odplout v roce 1820 do jižní Ameriky z Cádizu, zahájilo povstání ve Španělsku. Král byl donucen obnovit ústavu, svolat kortesy, vyhlásit amnestii a zrušit inkvizici.

Na základě usnesení Svaté aliance ve Veroně v roce 1823 byla ironií osudu Francie pověřena, aby obnovila ve Španělsku absolutné moc. To byla ale zcela jiná Francie, než před deseti lety.

V roce 1830 zrušil Ferdinand na popud své čtvrté manželky Marie Kristiny Neapolské salický zákon o posloupnosti.

Ferdinand Vll. neměl děti, ale vyloučil z následnictví svého bratra Dona Carlose, a dědičkou trůnu se stala infantka Isabela, narozená v roce 1830. Ta se po Ferdinandově smrti měla jako tříletá ujmout vlády. Apoštolská strana ale prohlásila za krále Karla V. – Dona Carlose.