Fridrich V. Falcký, český král, se narodil 16.8.1596, jako syn falckého kurfiřta Fridricha IV.
Když mu bylo čtrnáct let, otec zemřel. Fridrich se ale mohl ujmout vlády až po dovršení plnoletosti. Patřil do dynastie Wittelsbachů.

V roce 1613 se oženil s Alžbětou Stuartovnou, dcerou anglického krále Jakuba l. Po smrti českého krále a císaře Matyáše neuznal generální sněm českých zemí jako krále Ferdinanda ll. Stavové zvolili na český trůn Fridricha Falckého, který byl 4.11.1619 v Praze korunován svatováclavskou korunou. Stavovští předáci spoléhali na Fridrichovi příbuzenské panovníky významných nekatolických států. Počítali s pomocí Anglie a severního Nizozemí. Anglická král ale odmítl české vzbouřence podpořit a Fridrichovi nebyly příbuzenské vztahy příliš platné.

Nový český král ztrácel autoritu a to i díky náboženským neshodám, jeho neformálnímu chování a uvolněným mravům falckého dvora.
Vojenská situace českých stavů byla špatná a 8.11.1620 došlo na Bílé hoře u Prahy k porážce stavovských vojsk. Fridrich urychleně opustil s rodinou Pražský hrad a odjel do Vratislavi, Jeho protivník Ferdinand ll. nad ním v roce 1621 vyhlásil klatbu a rok na to obsadila vojska Fridrichova dědičná území, Horní a Dolní Falc.

V roce 1632 Fridricha nahradil vévoda Maxmilián Bavorský. Fridrich odešel se svou rodinou do Haagu a později do Rhenenu.

Alžběta Stuartovna porodila Fridrichovi 13 dětí: Jindřicha Fridricha, Karla Ludvíka, Ruprechta, Alžbětu, Ludviku Hollandii, Ludvíka, Eduarda, Jindříšku Marii, Filipa, Karolinu, Žofii a Gustava.

Fridrich V. Falcký zemřel v roce 1631 na tyfus.