Gediminas, litevský velkokníže, se narodil někdy kolem roku 1275. Patřil k dynastii Jagellovců. Používal titul král Litevců a Rusů.

Gedininas se zasloužil o mocenské postavení Litvy v severovýchodní Evropě a zvětšil rozlohu litevského státu. Stal se tak vážným konkurentem Moskvy ve snaze o ovládnutí ruských zemí.

Gediminas bojoval proti livornské větvi řádu německých rytířů a získal v roce 1322 spojence přímo na území Livonska, samosprávu města Rigy a arcibiskupa Fridricha z Pernštejna, kteří měli s rytíři vážné spory.

V roce 1323 se Gediminas obrátil na papeže Jana XXII., na důležitá německá přístavní a obchodní města, františkány a dominikány v Sasku. Sdělil jim svůj úmysl nechat se pokřtít. Litva byla v té době pohanskou zemí. Obvinil řád, že zavinil nenávist Gediminasových poddaných ke křesťanství.

Papež požádal v roce 1323 rytíře o uzavření míru s Litvou. Papežští legáti přišli na to, že Gediminas sice na svém území křesťany toleruje, ale sám křest nepřijme. Řád proto nepovažoval smlouvu za závaznou a v roce 1329 proti ní zaútočil. Válka trvala až do roku 1338. Poti Litvě povstali také němečtí rytíři z Prus a napadli s vojskem Jana Lucemburského Žemailsko.

Gediminas se spřátelil s polským králem Vladislavem I. Lokýtkem .V roce 1325 s ním uzavřel obranný spolek proti řádu.

Po nástupu Kazimíra III. na trůn, v roce 1333, jejich spojenectví skončilo. Kazimír se oženil s Gediminasovou dcerou Aldonou.