Jan Bezzemek (24. prosince 1166 – 19. října 1216) byl králem Anglie (1199–1216), vévodou akvitánským a normandským, pánem Irska a hrabětem z Maine. Své přízvisko získal nejprve tak, že se narodil nečekaně a "pozdě", když už jeho otec Jindřich II. Plantagenet rozdělil svá panství mezi jeho tři starší syny. Posléze se toto přízvisko stalo ještě oblíbenější, když jako anglický král ztratil ve ve válkách s francouzským králem Filipem II. většinu kontinentálních držav svého rodu (zejména Akvitánii a Maine).

Jeho vláda byla poznamenána bezohledností, s jako prosazoval svá přání a místy až chorobnou mstivostí a bezzásadovostí, kterou se vyznačovala jeho povaha. Ačkoliv občas projevoval politického génia, často postrádal cit pro to, kdy je třeba nějaký přečin odpustit a zejména nedokázal rozlišit závazky, které porušit lze, od těch, které porušit nelze. Nakonec se dostal do situace, kdy musel bojovat současně s invazí francouzských jednotek (vedených francouzským princem Ludvíkem, kterého část anglické šlechty prohlásila anglickým králem) a vzpourou Welšanů, Skotů a většiny své domácí šlechty. Byl přinucen podepsat Velkou listinu práv a svobod, která zásadně omezovala královskou moc. Zemřel na kombinaci celkového vyčerpání a úplavice ve velmi obtížné vojenské situaci. Jeho smrt však situaci vyřešila, protože většina anglické šlechty se vzbouřila proti němu, nikoliv proti trůnu. Když zmizel důvod vzpoury, vrátila se většina britské šlechty na stranu jeho syna Jindřicha III. a francouzská vojska vyhnala ze země, ovšem nově zavedená omezení královské moci zůstala převážně zachována.