Lucemburský hrabě, český král Jan Lucemburský se narodil 10.8.1296 v Lucembursku, jako jediný syn lucemburského hraběte a císaře Jindřicha VII. Pocházel z dynastie Lucemburků.

Své dětství prožil v kultivovaném prostředí francouzského dvora v Paříži. V době , kdy byl jeho otec zvolen německým králem, byla mu českou šlechtou nabídnuta česká koruna a ruka princezny Elišky z rodu Přemyslovců, která byla poslední neprovdanou princeznou přemyslovskou.

1. září 1310 uzavřeli Jan s Eliškou sňatek. Měsíc na to odcestovali do Prahy. Zde je čekala pyšná, značně sebevědomá česká šlechta. Jan nevěděl. Jak se v tomto prostředí pohybovat. I když byl nadaný a vzdělaný, nedokázal se pohybovat v drsném prostředí. Stal se prvním českým panovníkem, kterému si šlechta dovolila předložit volební kapitulaci, ve které požadovali omezení panovníkovi moci. Jan ji sice potvrdil, ale ne v plné míře.

Janovo vládnutí bylo v počátcích nejisté. Rádcové, kteří mu měli být nápomocni, vytvořili mezi ním a šlechtickými předáky, spory a to právě v době, kdy si k nim král potřeboval najít cestu.

Po smrti otce byla Janova vládnoucí síla oslabena. Začal marně usilovat o německou korunu, nakonec se rozhodl podpořit krále Ludvíka IV.Bavora a s ním bojoval proti Habsburkům.

V letech 1310 -19 bojoval Jan Lucemburský s českou šlechtou o větší moc ve státě. Šlechta se rozdělila na dvě skupiny. Jednu vedl Jindřich z Lipé, jehož cílem bylo vládnout králi i království, ale vydával se za králova příznivce. V čele druhé skupiny stál Vilém Zajíc z Valdeka , který byl důvěrníkem královny Elišky.

Spory mezi Janem a šlechtou přerostly v otevřené povstání /1317-18/. Jan hledal pomoc u Ludvíka Bavora. Ten v dubnu 1318 zajistil smíření v Domažlicích.Rok na to povstal proti králi pražský patriciát. Jan Pražanům potvrdil starobylé privilegium, ale později vůdce vypověděl ze země a měšťanům udělil vysokou pokutu.

Vztah Jana a Elišky Přemyslovny nabyl šťastný. Jejich povahy byly příliš rozdílné a také na politiku měli každý jiný názor. Manželství se v roce 1319 rozpadlo poté, co přišel na svět jejich druhorozený syn.

Jan Elišku podezříval, že usiluje o vládu pro jejich prvorozeného syna Václava. Nemýlil se. Eliška se odstěhovala na hrad Loket, kam Jan násilím vnikl a odvezl odtud tři starší děti. Syna Václava, kterému byly tehdy tři roky,uvěznil a poté odvezl na francouzský dvůr, kde sám vyrůstal. Věděl, že Václav byl matkou vychováván k nenávisti k němu. Eliška se přestěhovala na Mělník. Porodila Janovi další tři děti – Jana Jindřicha a dcery dvojčata Annu a Elišku.

Janova zklamání v manželství se neblaze promítlo v jeho dalším životě a ve vztahu k Čechám. Začal vést nespořádaný život, ženám nevěřil. Teprve jeho druhý sňatek /1334/ mu pomohl z krize. Vzal si Beatrix Bourbounskou. Narodil se jim syn Václav, který se stal později hrabětem z Lucemburku.

Jan Lucemburský byl vynikající diplomat a statečný bojovník ve válečných konfliktech. Na slavnostech u dvora byl vítaným společníkem pro jeho šarm a kavalírství. Stinnou stránkou jeho vlády bylo že zvyšoval daně, aby měl peníze , zastavoval statky. Podařilo se mu získat pro českou korunu Chebsko, Budyšínsko, Zhořelecko v Horní Lužnici a větší část Slezska.

Lidem se nelíbilo, že byl panovník stále na cestách a že v době jeho nepřítomnosti v zemi , vládla panská klika Jindřicha z Lipé. V roce 1333 byl Jan nucen přenechat vládu v Čechách synovi Václavovi / Karlovi/. V roce 1341 král ustanovil, že dědicem českého království může být pouze Karel a jeho potomci.

I přes svou slepotu se Jan zúčastnil stoleté války na straně Francie. 11.7.1346 zvolil svého syna německým králem. Poté požádal francouzský král Jana o pomoc proti Angličanům. Jan s Karlem okamžitě odcestovali do Francie. Jan nechal Karla násilím odvézt z předem prohrané bitvy a sám si zde zvolil jistou smrt. Zemřel 26.8.1346.

Zásluhy Jana Lucemburského:
Za jeho vlády došlo v českém království k růstu mezinárodních vztahů. Získal pro českou korunu další území, včetně velké části Slezska. V celé Evropě byl Jan znám jako udatný rytíř, zúčastnil se mnoha bojů.