Jan Žižka z Trocnova (kolem roku 1360 v jihočeském Trocnově - 11. října 1424 u Přibyslavi) český válečník a vojevůdce, tvůrce vojenské defenzívní taktiky opírající se o vozovou hradbu.

Narodil se někdy okolo roku 1360 v zemanské rodině Žižků z Trocnova. Jeho otec se jmenoval Řehoř a matka Jana, oženil se s dívkou Kateřinou z Čeřejova. Ze záznamu rožmberských a jihlavských popravních knih je zřejmé, že během let 1406-1409 působil v bratrstvu silničních lapků jakéhosi Matěje, který byl roku 1409 pověšen v Českých Budějovicích, a vedli záškodnickou válku proti Rožmberkům. Na závěr tohoto období ovšem zřejmě přešel na jejich stranu, protože v červenci 1409 vydal Václav IV. amnestní list, v němž mu promíjí vše, co spáchal zlého vůči králi i koruně. V roce 1410 se Žižka účastnil tažení do Polska, kde se podílel na porážce Řádu německých rytířů. Tam také přišel o své první oko; na druhé oslepl během obléhání hradu Rábí, kdy ho do oka trefila tříska. V letech 1411-1412 sloužil jako „vrátník“ u královského dvora v Praze. V té době ještě kázal v Betlémské kapli Mistr Jan Hus a Žižka se stal jeho horlivým posluchačem. Dne 30. července 1419 se podílel na defenestraci na novoměstské radnici. V témže roce odchází s dalšími radikálními husity do Plzně. V březnu byl donucen k ústupu z katolické Plzně a útočiště nalezl v nově osídleném městě Tábor.

Je považován za autora (někdy pouze za spoluautora) Vojenského řádu (1423).

Zahynul během vojenského tažení u Přibyslavi 11. října 1424.

Bitvy
O Žižkovi se říká, že za svůj život neprohrál jednu jedinou bitvu.
25.3. 1420 bitva u Sudoměře
14.7. 1420 bitva na Vítkově