James Earl "Jimmy" Carter, Jr. (* 1. říjen 1924) je americký politik, byl 39. prezidentem Spojených států (20. ledna 1977 – 20. ledna 1981), 83. guvernérem Georgie (1972 - 1975) a senátorem za Georgii (1962 - 1966). Carter v roce 2002 obdržel...
Životopis
James Earl "Jimmy" Carter, Jr. (* 1. říjen 1924) je americký politik, byl 39. prezidentem Spojených států (20. ledna 1977 – 20. ledna 1981), 83. guvernérem Georgie (1972 - 1975) a senátorem za Georgii (1962 - 1966). Carter v roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za mír.
V prezidentských volbách v roce 1976 porazil republikánského kandidáta Geralda Forda.
Za jeho největší úspěchy je považováno vytvoření národní energetické politiky a reforma vlády, která vedla k vytvoření dvou ministerstev, Ministerstva energetiky a Ministerstva školství. Carter také úpěšně dereguloval některá průmyslová odvětví a zároveň prosadil silnější legislativu pro ochranu životního prostředí a rozšiřování národních parků na Aljašce. V mezinárodní politice se mezi jeho největší úspěchy řadí uzavření dohod z Camp David mezi Egyptem a Izraelem, dohody o Panamském průplavu, vytvoření plných diplomatických styků s Čínou a jednání o dohodě SALT II.
Carterův politický pád začal v listopadu 1979, kdy v Íránu proběhla islámská revoluce a na americkém velvyslanectví v Teheránu bylo zadržováno několik desítek amerických občanů jako rukojmí. Když o měsíc později došlo k útoku SSSR na Afghánistán, Carter se začal jevit jako slabý prezident, za kterého vliv Spojených států ve světě začal klesat. Další vlna zklamání se objevila, když v dubnu 1980 zcela selhala operace na osvobození rukojmí. V listopadu 1980 jej zcela podle očekávání porazil Ronald Reagan.
Poté, co opustil úřad, začal se Carter věnovat předevšém charitě a podílel se na mírovém řešení některých konfliktů. V roce 2002 obdržel za svou práci Nobelovu cenu za mír.
V prezidentských volbách v roce 1976 porazil republikánského kandidáta Geralda Forda.
Za jeho největší úspěchy je považováno vytvoření národní energetické politiky a reforma vlády, která vedla k vytvoření dvou ministerstev, Ministerstva energetiky a Ministerstva školství. Carter také úpěšně dereguloval některá průmyslová odvětví a zároveň prosadil silnější legislativu pro ochranu životního prostředí a rozšiřování národních parků na Aljašce. V mezinárodní politice se mezi jeho největší úspěchy řadí uzavření dohod z Camp David mezi Egyptem a Izraelem, dohody o Panamském průplavu, vytvoření plných diplomatických styků s Čínou a jednání o dohodě SALT II.
Carterův politický pád začal v listopadu 1979, kdy v Íránu proběhla islámská revoluce a na americkém velvyslanectví v Teheránu bylo zadržováno několik desítek amerických občanů jako rukojmí. Když o měsíc později došlo k útoku SSSR na Afghánistán, Carter se začal jevit jako slabý prezident, za kterého vliv Spojených států ve světě začal klesat. Další vlna zklamání se objevila, když v dubnu 1980 zcela selhala operace na osvobození rukojmí. V listopadu 1980 jej zcela podle očekávání porazil Ronald Reagan.
Poté, co opustil úřad, začal se Carter věnovat předevšém charitě a podílel se na mírovém řešení některých konfliktů. V roce 2002 obdržel za svou práci Nobelovu cenu za mír.