Jindřich IV., známý též jako Jindřich IV. Navarrský, byl francouzský král v letech 1589 – 1610. Pod jménem Jindřich III. králem Navarry v letech 1572 – 1610. První francouzský král z dynastie Bourbonů, která této zemi následně vládla až do roku 1830 (resp. skrze poboční linii Bourbon-Orléans do roku 1848). Jeho otcem byl Antonín Bourbonský, vévoda de Vendôme, v přímé mužské linii potomek krále Ludvíka IX. Antoine se stal díky výhodnému sňatku králem navarrským. Jeho manželkou a Jindřichovou matkou byla Johana III. Navarrská, královna Navarry, dcera Jindřicha II. Navarrského.

Krvavá svatba
V roce 1572 si Jindřich III., král Navarrský, vzal za ženu Markétu z Valois, dceru francouzského krále Jindřicha II., které v rodině přezdívali Margot. Tato svatba měla původně ukončit dlouhodobé náboženské rozbroje ve Francii a nastolit mír. Země byla vnitřně rozpolcena a sužována neustálými spory mezi katolíky a protestanty (hugenoty), kteří vzájemně soupeřili o moc v zemi. Královská rodina Valois se navíc hlásila ke katolictví, zatímco Bourboni, k nimž patřil Jindřich Navarrský, byli převážně hugenoty. Další příbuzní Jindřicha Navarrského stáli paradoxně v čele obou znepřátelených táborů. Hlavou protestantů byl do roku 1569 Jindřichův strýc Ludvík I. de Condé a zájmy katolíků zastupoval Jindřich I. de Guise, který měl s Jindřichem Navarrským zase stejného pradědečka Františka de Bourbon.

V den své svatby se Jindřich Navarrský zdál tím nejméně možným a vhodným budoucím kandidátem na francouzský trůn. Byl sice přímým mužským potomkem krále Ludvíka IX Svatého, ale dělila je propast času a devět generací. Šance na získání francouzského trůnu se nezvýšila ani sňatkem s Markétou z Valois, jelikož ta měla v době svatby ještě tři žijící bratry, z nichž jeden byl králem a další dva následníky trůnu. Budoucnost rodu Valois se zdála být velmi nadějná a ostatní příbuzní neměli nejmenší důvod pomýšlet na panovnické žezlo.

Královská rodina se nakonec opravdu rozhodla náboženské spory ve Francii ukončit právě v den svatby Jindřicha a Markéty. Ovšem násilím. Svatba a následné události vstoupily do dějin pod označením Bartolomějská noc. Ta si jen v Paříži vyžádala na 3000 obětí z řad hugenotů. Dalších 20 000 náboženských odpůrců bylo zavražděno po celé Francii v následujících dnech. Jindřich Navarrský byl ušetřen, ale přišel o většinu svých přátel, členů družiny a některé příbuzné.

Bourboni vládnou Francii
V roce 1574 umírá bratr Markéty z Valois král Karel IX. Na francouzský trůn usedne další Markétin bratr Jindřich III. Ačkoli hugenoti přišli při bartolomějské noci o své vůdce, začali další boj s katolíky. Jako reakci na tuto situaci vydává roku 1584 Jindřich III. jako poslední žijící a bezdětný člen rodu Valois namurský edikt, kterým vyloučil do budoucna z následnictví francouzského trůnu jeho právoplatného dědice, vůdce hugenotů a manžela své sestry Jindřicha, krále Navarrského. Tímto okamžikem vypukla poslední, osmá hugenotská válka („válka tří Jindřichů“). V té získala převahu katolická strana a její vůdce Jindřich I. vévoda de Guise si začal klást nároky na francouzský trůn. Král Jindřich III., který se obával konkurence ze strany vévody de Guise přešel do druhého tábora. Nejprve uzavřel s hugenoty dohodu proti Katolické lize a v roce 1588 nechal vévodu de Guise zavraždit. Sám umírá o rok později rukou atentátníka z řad katolíků, mnicha Jacquese Clémenta, během obléhání Paříže. Jindřichem III. vymřela dynastie Valois.

Následníkem trůnu se stává Jindřich IV., král Navarrský, ale většina obyvatel by raději viděla na jeho místě katolíka. Jindřich Navarrský nejprve vojenskou silou zlomí odpor Katolické ligy, ale nakonec se podřídí vůli většiny a v roce 1593 přestoupí na katolickou víru. O rok později je konečně Jindřich III., král Navarrský a vévoda Bourbonský korunován jako Jindřich IV. králem Francie. V roce 1598 vydal Jindřich IV. nantský edikt, který hugenotům zaručoval svobodu vyznání. Provedl také finanční, správní a soudní reformy, podporoval stabilizaci ekonomiky a koloniální expanzi. V roce 1599 se po vzájemné domluvě a shodě rozvádí s Markétou z Valois, s níž nemá žádné děti, a o rok později se ožení s Marií Medicejskou z rodu Medici. Poté, co je Jindřich IV. roku 1610 zavražděn katolickým fanatikem Françoisem Ravaillacem, nastupuje na trůn jeho syn Ludvík XIII., který v pozdějších letech dále upevňoval absolutistickou královskou moc a v zahraniční politice navázal na svého otce – především snahou o další rozšíření území Francie a omezení moci Habsburků v Evropě.

Pozn. k prvnímu odstavci- Katolická liga v tomto případě nebyla organizací protihabsburského odporu v době Třicetileté války, nýbrž protihugenotský spolek pod vedením Jindřicha I. de Guise založený roku 1576 ve Francii.

Jindřichovi potomci
Jindřich IV. byl otcem čtrnácti dětí. Se svou druhou ženou Marií Medicejskou měl šest dětí (jedním z nich byl i francouzský král Ludvík XIII. Dalšími dětmi z tohoto svazku byly dcery Izabela Bourbonská a Henrietta Marie Bourbonská. Henrietta Marie byla pozdější manželkou anglického krále Karla I. a matka anglického krále Karla II. a Jakuba II.). S milenkou Gabrielou d´Estrée měl tři děti, ty se staly nositeli titulu de Vendôme. S dalšími milenkami Henriettou d´Entragues, Jacquelin de Bueil a Charlotte des Essorts měl dohromady dalších pět dětí.