Římskoněmecký císař, panovník habsburské monarchie Josef ll. Se narodil 13.3.1741, jako syn Marie Terezie a Františka Lotrinského.

Pocházel z dynastie habsbursko- lotrinské. Jako následníka trůnu, mělo jeho vzdělání patřičnou úroveň. Po smrti svého otce Františka v roce 1765 , se stal římskoněměckým císařem. Jeho matka Marie Terezie mu svěřila spoluvládu. Zemřela 29. listopadu 1780 a Josef se na deset let ujal vlády.

Společná vláda s matkou s sebou nesla nemalé rozpory. Matka nechtěla přistoupit na radikální názory svého syna, který se stal osvícencem a bojoval o reformy tehdejší společnosti.

Josef ll. Sbíral zkušenosti na svých cestách po Evropě a zemích monarchie. Mohl se pyšnit obrovskou vůlí a pracovitostí. Jeho vizí byla jednotná říše, kterou by spravoval všemocný státní aparát. V jeho čele si Josef představoval panovníka, který by rozhodoval v zájmu říše. Usiloval, stejně jako jeho matka o postátnění správy monarchie. Radikálně přistupoval k podřízení katolické církve státu.

Josef se zasloužil o zřízení generálních seminářů a o to , aby se stát postaral o výchovu kněží. Všechny kláštery, které nebyly společensky prospěšné, byly zrušeny a tím klesla moc církve.

Josef ll. Šířil svobodu myšlení a náboženskou toleranci. 13. října byla vyhlášena občanská rovnoprávnost. Rovněž bohoslužby obou hlavních směrů protestantismu , luteránů, kalvinistů a římskokatolické církve, byly s určitým omezením povoleny. Také Židé se osvobodili od starých nařízení, které je diskriminovaly. Kritika použitá v knihách namířená proti komukoliv, byla povolena. Nesmělo jít ale o anonymy a o kritiky urážející a hanlivé.

Všechny tyto reformy velmi pozvedly tehdejší společnost. I vztahy mezi vrchností a poddanými, se zrušením nevolnictví 21. listopadu 1781, změnily. Průmyslová výroba měla všechnu podporu Josefa. V roce 1789 došlo také ke snížení daní poddaným a robota byla nahrazena peněžními a naturálními dávkami. Bohužel byla tato reforma po Josefově smrti zrušena.

Všechny tyto změny zasáhly aristokracii a církev, které měly velkou moc. Josefovi byl vytýkán způsob, jakým reformy prováděl. Nedokázal taktizovat, proto jednal přímo, až despoticky. Neohlížel se na tradice ani zvyklosti.

Velkým Josefovým neúspěchem byla válka s Tureckem / od 1788/. Bylo nutno na ni uvolnit dvě třetiny příjmů ze státní pokladny. Hospodářství upadalo a panovník musel čelit velkému odporu obyvatelstva. Tento neúspěch měl za následek, růst silné opozice, zejména v Belgii, Uhrách a Tyrolsku.

Pod tlakem uherských stavů musel Josef ll., tehdy už nemocen,v lednu 1790, zrušit všechny reformy. Pouze toleranční a nevolnický patent , mohl být zachován. Dalo se předpokládat, že Josefovy reformní snahy selhaly, ale nebylo tomu tak. Jeho radikální zásahy znemožnily v mnoha směrech cestu zpět.

Josefova vize jednotného zřízení monarchie s sebou nesla potřebu společného jazyka. To mohla být pouze němčina. Ta se stala vyučovacím jazykem na vyšších školách. Pokud chtěl někdo nastoupit do státní služby, bez němčiny se neobešel. Čeští vlastenci byli v nevýhodě a obávali se poněmčení národa. To podnítilo český národ bojovat proti germanizaci, bránit český jazyk a rozvíjet vlastenectví. Podařilo se vydávat české noviny, vznikla česká publicistika a divadlo.

Josef ll. měl sympatie českého národa. Jméno Václav je u nás do dnes nejrozšířenější. Měl velké plány, nebylo ale v jeho silách je všechny splnit. Za to, že zrušil nevolnictví a omezil moc církve, je pokládán za jednoho z nejlepších panovníků a jeho vláda za počátek národního obrození.

Zásluhy Josefa ll.:
Za jeho vlády byla církev podřízena státu a zrušením společensky neprospěšných klášterů, byla snížena její moc. Josef bojoval za svobodu myšlení a náboženskou toleranci. 13.října 1781 byla vyhlášena občanská rovnoprávnost. Byly povoleny bohoslužby protestantů. Židé se zbavili diskriminace. Byl dán volný průchod kritice. 21. listopadu 1781 bylo zrušeno nevolnictví.