Ladislav Pohrobek z rodu Habsburků byl uherským (1444) a českým králem (1453).

Král dítě
Ladislav byl čtvrtým dítětem českého, uherského a německého krále a rakouského vévody Albrechta II. (V.) Habsburského a jeho choti Alžběty Lucemburské.
Protože se narodil až čtyři měsíce po smrti svého otce, dostal přídomek Pohrobek. Jeho matka se všemožně snažila prosadit synova nástupnická práva především na vládu v Uhrách, kde měl jeho nároky hájit Jan Jiskra z Brandýsa, kterého přijala do svých služeb. Uherský sněm však Ladislavovy nároky odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále Vladislava Jagellonského. Důvodem bylo stoupající turecké nebezpečí, které vyžadovalo, aby v čele království stál dospělý král, schopný řídit obranu země. V Čechách propukla po Albrechtově smrti anarchie.

Koncem roku 1442 zemřela malému Ladislavovi také matka a poručníkem se stal jeho strýc Fridrich III., který byl po Albrechtově smrti zvolen římským císařem.

Roku 1444 padl Vladislav Jagellonský na křížové výpravě proti Turkům u Varny. Poté uherský sněm uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále.
Správcem Uher po dobu Ladislavovy nezletilosti se stal slavný vojevůdce, sedmihradský vojvoda János Hunyady.

Roku 1453 byl mladý panovník konečně přijat a korunován za českého krále. Místo mladého iLadislava byl správcem, a tudíž faktickým vládcem, v Čechách Jiří z Poděbrad, který se po jeho smrti, a mnoha složitých zákulisních jednáních, nechal korunovat za českého krále (složitá proto, že Jiří z Poděbrad byl kališník - tedy husitského vyznání).

Záhadné úmrtí
Ladislavovi nebylo dopřáno dlouhé panování. Roku 1457 přijel do Čech, aby se ujal vlády a seznámil se s českou společností a prostředím, neboť si Prahu zvolil za své rezidenční město. Zde se také měla uskutečnit jeho svatba s francouzskou princeznou Magdalenou, dcerou krále Karla VII. Do Francie bylo vysláno poselstvo v čele s českým šlechticem Zdeňkem ze Šternberka, které mělo požádat o princezninu ruku a doprovodit nevěstu do Čech. Během příprav na svatbu se však sedmnáctiletý král náhle roznemohl a po pouhých třech dnech zemřel.

Vzhledem k tomu, že se dosud těšil plnému zdraví, vznikla v té době i později celá řada dohadů o možné příčině královy smrti. Jedni usuzovali na otravu a podezřívali z ní především Jiřího z Poděbrad. Druzí se domnívali, že šlo o morovou nákazu.

Relativně nedávno dospěl antropolog prof.MUDr. Emanuel Vlček, po výzkumu králových kosterních ostatků, k závěru, že Ladislav trpěl zhoubnou formou leukémie.

Dědictví
Ladislavovou smrtí skončil první pokus v dějinách střední Evropy o vytvoření mohutného podunajského soustátí, jenž inicioval Ladislavův děd, císař Zikmund Lucemburský Toto soustátí mohlo zastavit vpád Turků do nitra Evropy, bylo odsouzeno k zániku právě v okamžiku, kdy bylo obrany nejvíce zapotřebí (krátce poté Turci dobyli Konstantinopol).

Spor o dědictví po Ladislavu Pohrobkovi postavil na řadu desetiletí proti sobě dvě v té době nejmocnější dynastie ve střední Evropě: Habsburky, kteří se snažili uhájit to, co získal Albrecht II. sňatkem s dědičkou Lucemburků Alžbětou, a Jagellonce, opírající své nároky na českou a uherskou korunu o dědická práva Ladislavovy sestry Alžběty Habsburské. S ní se roku 1454 oženil polský král a litevský velkokníže Kazimír IV. Ovládnout české a uherské království a připojit je k dosavadním državám by pro oba rody znamenalo získat převahu ve východní části střední Evropy. Naděje císaře Fridricha III. ani Kazimíra Jagellonského se však nesplnily, neboť jak v Uhrách, tak v zemích Koruny české byli zvoleni králové z domácích šlechtických rodů, Hunyadyho syn Matyáš Korvín a Jiří z Poděbrad.