Leopold ll., římský císař, český a uherský král, se narodil 5.5.1747, jako syn Františka l.Štěpána a Marie Terezie.

Měl důkladnou výchovu i vzdělání v osvícenském duchu. Od mládí se zajímal o přírodní vědy a techniku. Byl melancholik po svém otci. Často se stýkal s neurozenými lidmi, nedbal o svůj zevnějšek, jeho rukopis byl podle slov jeho matky, nehezký. Leopold měl sklon k tloušťce, na rozdíl od bratra Josefa II.,který měl pevnou a štíhlou postavu.

V roce 1761 se stal Leopold následníkem Toskánska. V červnu 1765 si vzal Marii Ludviku / Luisu/ Španělskou. Dva týdny na to zemřel toskánský velkovévoda František l.Štěpán a Leopold převzal jako Petr Leopold vládu v Toskánsku. Jeho cílem bylo, učinit své poddané šťastnými. Za čtvrt století se z velkovévodství stala vzorová země spravovaná osvícenským absolutistou.

Mezi Leopoldovy reformy patřil např. zákoník z roku 1786, který zrušil trest smrti, mučení, vězení pro dlužníky a také urážku majestátu.

Když Josef II. zemřel, vzdal se Leopold vlády v Toskánsku ve prospěch svého syna Ferdinanda a ujal se vlády v Rakousích. V té době se bojovalo s Turky a hrozila válka s Pruskem a Polskem.

Leopold byl nucen ustoupit stavovské opozici, zrušit přehnaná daňová omezení a normalizoval zahraniční vztahy.

Francouzská revoluce pro něj znamenala vítězství konstitučních myšlenek a omezení knížecího despotismu. Ale na začátku roku 1792 pochopil nebezpečí revoluční Francie. S Pruskem uzavřel defenzivní alianci.

Leopold ll. zemřel po dvoudenní nemoci. Byl pohřben v kapucínské kryptě ve Vídni. Jeho smrt rakouskou monarchii poznamenala.

Leopoldovou ženou byl Marie Ludvika, se kterou měl šestnáct dětí: Marii Terezii, Marii Annu, Marii Klementinu, Marii Amálii, Františka ll., Ferdinanda, Karla, Alexandra Leopolda, Albrechta, Maxmiliána, Josefa Antona, Antona Viktora, Jana, Reinera Josefa, Ludvíka a Rudolfa.