Macrinus, římský císař, se narodil v roce 164 ve městě Caesarea v Mauretánii. Pocházel z chudé rodiny a v mládí se živil jako gladiátor, později jako lovec a rychlý posel.

Když se Macrinus přestěhoval do Říma, získal zde věhlas jako jurista, protože se stal právním poradcem pretoriánského prefekta císaře Septima Severa, Plautiana, který zemřel v roce 205. Potom měl jako úředník na starosti dopravu na Via Flaminia a sloužil také jako finanční správce Severova soukromého majetku.

V roce 212 ho Caracalla dosadil na pretoriánskou prefekturu. V roce 216 se zúčastnil císařovy parthské výpravy a o rok později obdržel hodnost konzula. Na jaře téhož roku, v době svého působení v Mezopotámii, odhalil, že někdo poslal zprávu Caracallovi, ve které ho označil za nebezpečného a proto dal Macrinus císaře 8. dubna zavraždit. Potom předstíral lítost nad smrtí svého pána a podařilo se mu utajit, že právě on byl strůjcem této vraždy.

Císařský trůn byl nabídnut Oclatiniovi Adventovi, který s Macrinusem v roce 212 působil jako prefekt a vypracoval se z prostého vojína. Tuto poctu ale kvůli vysokému věku odmítl a vojáci prohlásili císařem Macrina.

Stal se tak prvním Mauretáncem a prvním mužem, který nebyl senátorem a usedl na trůn. Za své vysoké postavení vděčil výhradně armádě bez porady se senátem. Císař si ale uvědomoval, že jeho popularita u vojska nemusí dlouho vydržet a to hlavně tehdy, pokud by ho začali podezřívat z odpovědnosti za smrt Caracally, kterého uznávali. Proto svého předchůdce vyzdvihoval ,aby na sebe neupozornil.

Na svých mincích se Macrinus označoval jako Severu a s nadějí, že by mohl založit novou císařskou dynastii, dal na mince umístit portrét svého devítiletého syna Diadumeniana.

I když Macrinus přijal císařský úřad bez porady se senátem, jeho členové byli rozhodnuti ho uznat, protože císaře Caracallu nenáviděli. Macrinus se taktně omluvil za svůj nesenátorský původ a slíbil, že bude vládnout jako Marcus Aurelius a Pertinax.

Macrinus zrušil některá daňová zvýšení zavedená Caracallou, omezil pravomoci okrskových soudců v Itálii a udělil milost politickým vyhnancům, to mu zajistilo popularitu.

To vše mu ale nebylo moc platné, protože si nedokázal udržet věrnost armády a to hlavně kvůli nepopulárním politickým krokům při řešení problému na východě. Udělil arménskou korunu Tiridatovi II,synovi panovníka, kterého dal Caracalla uvěznit, se tato země vymkla římské nadvládě.

Císařova pověst utrpěla také tím, že se mu nepodařilo zastavit parthského krále Artabana V., který obsadil Mezopotámii a odmítl jeho první nabídku na uzavření míru.
Syřanka Julia Maesa , sestra zesnulé manželky císaře Septima Severa, Julie Domny, zahájila převrat. Zajistila si místní podporu u východních posádek a přivezla svého čtrnáctiletého vnuka Elagabala, příslušníka kněžského stavu, na hlavní velitelství ve Fénicii a prohlásila ho císařem.

Macrinus se snažil povstání potlačit, ale vojáci přešli na stranu nového uchazeče o trůn. Macrinus přesídlil do Apamenie, kde se snažil prosadit stabilitu své dynastie jmenováním svého syna spolucísařem. Pokusil se znovu získat přízeň vojáků tím, že zrušil dřívější snížení platů a vojákům slíbil odměny.

V následující bitvě se císařskému vojsku nedařilo a císař byl nucen ustoupit do Antiochie. Místodržící Fénicie a Egypta mu sice zachovali věrnost, ale nemohli mu zajistit dostatečně rychlou pomoc, postupovala proti němu značná vojenská síla vedená Gannydem a císař utrpěl porážku.

8. června ho většina vojáků opustila a on uprchl v přestrojení za zvěda vojenské policie do Evropy. U Bosporu ho ale jeden setník poznal a zadržel. Musel se vrátit zpět do Antiochie a tam byl v roce 218 popraven.

O povaze tohoto císaře víme pouze to, co pochází z pomluv jeho protivníků. Prý příliš jedl a pil a pro udržení kázně své sluhy bičoval. Někteří ale připouští, že císař měl i dobré vlastnosti. Spolehlivě dodržoval precedentní soudní rozhodnutí, i když se v právu příliš nevyznal, ve funkci pretoriánského prefekta si vždy počínal rozumně. Vzhledem k tomu, že císař nikdy nebyl senátorem, chyběly mu zkušenosti z řídící práce, které jako císař nutně potřeboval. Armáda, když ho provolala císařem si nebyla jistá jeho schopnostmi.

Macrinus se neosvědčil ani jako vojevůdce a to se mu stalo osudným.