Marie Habsburská se narodila 13.9.1505, jako dcera Filipa Sličného a Johany Šílené.
Dětství prožila v Lovani u své tety Markéty. Nejvíce tíhla k dědovi, císaři Maxmiliánovi. Patřila do dynastie Habsburků.
Marie byla od dětství velmi sečtělá....
Životopis
Marie Habsburská se narodila 13.9.1505, jako dcera Filipa Sličného a Johany Šílené.
Dětství prožila v Lovani u své tety Markéty. Nejvíce tíhla k dědovi, císaři Maxmiliánovi. Patřila do dynastie Habsburků.
Marie byla od dětství velmi sečtělá. Kromě lásky ke knihám, se věnovala také jízdě na koni, tanci a střelbě. To byly aktivity, které se u dvora vyžadovaly.
Už 20. března 1506 byl Marii přidělen ještě nenarozený ženich. Měl se jím stát syn Vladislava Jagellonského. Dostal jméno Ludvík Jagellonský a narodil se 1. července 1506. 11. března 1509 byl sotva tříletý Ludvík v Praze korunován. Od mládí byl nucen vladařit a získal tím odpor proti královským povinnostem.
Mladičký král brzy osiřel a stal se předmětem zápasu vládychtivých dvořanů. Více něž vladaření, se Ludvík věnoval myslivosti, tanci divadlu a kolbám. Král Zikmund. Který byl jeho polským strýcem, ho varoval před přátelstvím mladých a lehkomyslných lidí a před neuváženým rozdáváním darů.
Marie a Ludvíkova sestra Anna Jagellonská se ho snažily převychovat na důstojného panovníka. Podařilo se jim alespoň omezit jeho pohoršující výstřelky.
Svatba Marie a Ludvíka v roce 1522 byla opravdu velkolepá.Veřejnost se pohoršovala nad příliš okázalým sňatkem. Zapomínali na mládí obou manželů. (Ludvíkovi bylo šestnáct let a Marie byla o rok starší).
Mariino mládí způsobovalo její bezradnost vůči politickým intrikám. Měla málo životních zkušeností a nedokázala odhadnout povahu lidí. Vyžadovala po Ludvíkovi, aby se konečně ukázal králem a přestal být sluhou cizích rad a úmyslů.
V roce 1522 byli manželé radostně uvítáni v Čechách. Bohužel toto veselí přerušily spory o ceremoniál při Mariině korunovaci. Král byl rozhněván a Marie Vystoupila proti zpupné vládě panské strany nejvyššího purkrabího Zdeňka Lva z Rožmitálu a jeho spojenci Janovi Paškovi. Marie řekla, že „ v Čechách nebude lépe, dokud zde bude vládnout tato banda“.
V roce 1523 se Marie přičinila o odsunutí Lva i Paška. Díky boji s těmito muži musel být královský dvůr přesunut v březnu 1523 do Budína.
Ludvík ll. zahynul v bitvě proti Turkům. Pro Marii to byl velký životní otřes. Svého muže velmi milovala a rozhodla se zůstat mu i po jeho smrti věrná.
Její vztah k Čechám zůstal chladný, spojoval ji s nimi jen vdovský důchod. Až teprve 18. února 1558, když ve Španělsku umírala, vzpomněla si na Čechy, jejichž královský titul užívala do konce svého života, i když až za titulem uherským.
Dětství prožila v Lovani u své tety Markéty. Nejvíce tíhla k dědovi, císaři Maxmiliánovi. Patřila do dynastie Habsburků.
Marie byla od dětství velmi sečtělá. Kromě lásky ke knihám, se věnovala také jízdě na koni, tanci a střelbě. To byly aktivity, které se u dvora vyžadovaly.
Už 20. března 1506 byl Marii přidělen ještě nenarozený ženich. Měl se jím stát syn Vladislava Jagellonského. Dostal jméno Ludvík Jagellonský a narodil se 1. července 1506. 11. března 1509 byl sotva tříletý Ludvík v Praze korunován. Od mládí byl nucen vladařit a získal tím odpor proti královským povinnostem.
Mladičký král brzy osiřel a stal se předmětem zápasu vládychtivých dvořanů. Více něž vladaření, se Ludvík věnoval myslivosti, tanci divadlu a kolbám. Král Zikmund. Který byl jeho polským strýcem, ho varoval před přátelstvím mladých a lehkomyslných lidí a před neuváženým rozdáváním darů.
Marie a Ludvíkova sestra Anna Jagellonská se ho snažily převychovat na důstojného panovníka. Podařilo se jim alespoň omezit jeho pohoršující výstřelky.
Svatba Marie a Ludvíka v roce 1522 byla opravdu velkolepá.Veřejnost se pohoršovala nad příliš okázalým sňatkem. Zapomínali na mládí obou manželů. (Ludvíkovi bylo šestnáct let a Marie byla o rok starší).
Mariino mládí způsobovalo její bezradnost vůči politickým intrikám. Měla málo životních zkušeností a nedokázala odhadnout povahu lidí. Vyžadovala po Ludvíkovi, aby se konečně ukázal králem a přestal být sluhou cizích rad a úmyslů.
V roce 1522 byli manželé radostně uvítáni v Čechách. Bohužel toto veselí přerušily spory o ceremoniál při Mariině korunovaci. Král byl rozhněván a Marie Vystoupila proti zpupné vládě panské strany nejvyššího purkrabího Zdeňka Lva z Rožmitálu a jeho spojenci Janovi Paškovi. Marie řekla, že „ v Čechách nebude lépe, dokud zde bude vládnout tato banda“.
V roce 1523 se Marie přičinila o odsunutí Lva i Paška. Díky boji s těmito muži musel být královský dvůr přesunut v březnu 1523 do Budína.
Ludvík ll. zahynul v bitvě proti Turkům. Pro Marii to byl velký životní otřes. Svého muže velmi milovala a rozhodla se zůstat mu i po jeho smrti věrná.
Její vztah k Čechám zůstal chladný, spojoval ji s nimi jen vdovský důchod. Až teprve 18. února 1558, když ve Španělsku umírala, vzpomněla si na Čechy, jejichž královský titul užívala do konce svého života, i když až za titulem uherským.