Marie I., portugalská královna, nastoupla na trůn po smrti svého otce Josefa I. Emanuela. Byla první ženou na portugalském trůně. Vládla v letech 1777 -1816.

Z počátku vládl s Marií jako spoluvladař její manžel a zároveň strýc Petr III.

V roce 1807 se Marie i s celým dvorem přestěhovala před příchodem napoleonských vojsk do Brazílie. Portugalsko odmítlo přistoupit ke kontinentálnímu systému císaře Napoleona, namířenému proti tradičnímu portugalskému spojenci Anglii. Bylo jako první na poloostrově obsazeno armádou maršála Junota.

O rok později se zde Angličané vylodili a donutili v srpnu 1808 Junota ke kapitulaci. Ten musel zemi opustit.

V roce 1807 uzavřel Napoleon dohodu se španělským ministrem Godoyem, že bude Portugalsko rozděleno na tři části: jedna připadne Španělsku, druhá králi etruskému a třetí Napoleonovi.

Po velké Napoleonově ofenzívě na Pyrenejském poloostrově se Angličané omezili na hájení Portugalska, ale v roce 1809 vytlačil anglická generál Artur Wellesley maršála Sousta z Portugalska a poté je ještě ubránil při nástupu francouzského maršála Massény v roce 1810.

Konec napoleonských válek neznamenal návrat královny Marie do Lisabonu. V Brazílii se pomátla na rozumu a zde také v roce 1816 zemřela.