Infantka neapolská a španělská Marie Ludvika, manželka císaře Leopolda II., se narodila v Neapoli. Jejím otcem byl král Karel III., matkou saská princezna Anna Amálie. Mladá infantka žila do svých dvanácti let v Neapoli, dalších osm pak na madridském královském dvoře. Již v dětství byla vybrána za manželku arcivévody Karla Josefa, mladšího syna královny Marie Terezie, po jeho smrti v lednu 1761 bylo rozhodnuto, že se provdá za jeho mladšího bratra Petra Leopolda. Svatba se konala 5. srpna 1765 v Innsbrucku, při svatebním veselí však byl raněn mrtvicí ženichův otec císař František I., jenž po dvou týdnech zemřel.

Arcivévoda Petr Leopold po něm zdědil velkovévodství toskánské a okamžitě se spolu se svou manželkou usadil ve Florencii, kde vedl klidný život osvícenského monarchy a starostlivého otce. Manželství s Marií Ludvikou bylo požehnáno potomky, během sedmnácti let se jim narodilo dvanáct synů a čtyři dcery. Právě díky Leopoldovi a Marii Ludvice se habsbursko-lotrinský rod rozrostl do šíře a kromě hlavní linie jejich děti založily ještě čtyři vedlejší. Poklidný život v Toskánsku, jež se díky Leopoldovým reformám proměňovalo ve vzorový stát Evropy 18. století, oběma manželům skončil roku 1790. Tehdy v únoru zemřel císař Josef II. a rakouské, české a uherské dědictví přešlo na mladšího císařova bratra, velkovévodu toskánského Leopolda.

Během krátké doby se mu podařilo dosáhnout dohody s Pruskem a uzavřít mír s Turky, čímž také skončila poslední válka, kterou podunajská monarchie proti osmanské říši vedla. Novému panovníkovi se pak během půl roku podařilo úspěšně neutralizovat většinu domácích problémů, a tak mohl spolu se svou chotí během jednoho roku postupně stihnout korunovace ve Frankfurt v říjnu 1790, v Prešpurku v listopadu 1790 a v Praze v září 1791.

Při královské korunovaci v Praze však nikdo netušil, že dny královských manželů jsou již sečteny. Po krátké nemoci zemřel počátkem března 1792 nejprve císař Leopold II. Jeho manželka jej pak následovala o deset týdnů později, 15. května 1792.