Uherský a český král Matyáš Korvín se narodil 23.2.1443, jako mladší syn Jana Hunyadyho. Pocházel z rodu Hunyadyů.
Jeho dětství nebylo nejlepší. Jeho starší bratr Ladislav byl popraven za vraždu Oldřicha Selského a mladičký Matyáš se dostal do...
Životopis
Uherský a český král Matyáš Korvín se narodil 23.2.1443, jako mladší syn Jana Hunyadyho. Pocházel z rodu Hunyadyů.
Jeho dětství nebylo nejlepší. Jeho starší bratr Ladislav byl popraven za vraždu Oldřicha Selského a mladičký Matyáš se dostal do vězení v Praze. Za popravou i uvězněním stál Ladislav Pohrobek, který rok na to zemřel.
Po propuštění se stal Matyáš díky podpoře Jiřího z Poděbrad, uherským králem. V roce 1460 se oženil s Kunhutou/ Kateřinou/, která byla Jindřichovou dcerou. Jiří stál pevně za svým zetěm, pomohl mu při vzpouře uherské šlechty a smířil jo s císařem Fridrichem lll. V dalších letech Matyáš bojoval s Turky.
Přátelství mezi Jiřím a Matyášem se zdálo být pevné do té doby, než Kunhuta v roce 1464 zamřela. Matyáš věděl, že díky konfliktu mezi kališnickým králem a katolickou šlechtou, může rozšířit svá panství. V roce 1465 nabídl papeži Pavlu ll. zúčastnit se křížové výpravy proti Čechám, ale turecké nebezpečí ho drželo zpátky. V Čechách došlo k odboji proti Jiřímu. Matyáš vtrhl v roce 1468 do Rakous a rok na to zaútočil na Čechy a Moravu. Jiří ho ale u Vilémova obklíčil a on musel uzavřít příměří. Vzájemnou dohodu ale porušil a po propuštění ze zajetí se dal v Olomouci korunovat králem českým. Až do roku 1478 bojoval Matyáš s Jiřím z Poděbrad i s Vladislavem Jagellonským. Poté uzavřeli olomouckou smlouvu, která Matyášovi svěřila Moravu, Slezsko a Lužice, které patřily mezi vedlejší země České koruny.
Matyáš povstal i proti svému dřívějšímu spojenci Fridrichu lll. V roce 1485 dobyl celé Rakousy i s Vídní a jmenoval zde uherského místodržícího.
Matyášovým cílem bylo, aby jeho nelegitimní syn Jan Dorván, získal dědictví říše, to se mu však nepodařilo. Po jeho smrti zvolila uherská šlechta za krále Vladislava Jagellonského a vedlejší země se opět staly součástí České koruny.
Zásluhy Matyáše Korvína:
Korvín byl renesančním vladařem, podporoval umění a vědu. Nechal založit Academii Istropolitany v Bratislavě/ 1467/ a Academii Corviny v Pešti /1480/.
Jeho dětství nebylo nejlepší. Jeho starší bratr Ladislav byl popraven za vraždu Oldřicha Selského a mladičký Matyáš se dostal do vězení v Praze. Za popravou i uvězněním stál Ladislav Pohrobek, který rok na to zemřel.
Po propuštění se stal Matyáš díky podpoře Jiřího z Poděbrad, uherským králem. V roce 1460 se oženil s Kunhutou/ Kateřinou/, která byla Jindřichovou dcerou. Jiří stál pevně za svým zetěm, pomohl mu při vzpouře uherské šlechty a smířil jo s císařem Fridrichem lll. V dalších letech Matyáš bojoval s Turky.
Přátelství mezi Jiřím a Matyášem se zdálo být pevné do té doby, než Kunhuta v roce 1464 zamřela. Matyáš věděl, že díky konfliktu mezi kališnickým králem a katolickou šlechtou, může rozšířit svá panství. V roce 1465 nabídl papeži Pavlu ll. zúčastnit se křížové výpravy proti Čechám, ale turecké nebezpečí ho drželo zpátky. V Čechách došlo k odboji proti Jiřímu. Matyáš vtrhl v roce 1468 do Rakous a rok na to zaútočil na Čechy a Moravu. Jiří ho ale u Vilémova obklíčil a on musel uzavřít příměří. Vzájemnou dohodu ale porušil a po propuštění ze zajetí se dal v Olomouci korunovat králem českým. Až do roku 1478 bojoval Matyáš s Jiřím z Poděbrad i s Vladislavem Jagellonským. Poté uzavřeli olomouckou smlouvu, která Matyášovi svěřila Moravu, Slezsko a Lužice, které patřily mezi vedlejší země České koruny.
Matyáš povstal i proti svému dřívějšímu spojenci Fridrichu lll. V roce 1485 dobyl celé Rakousy i s Vídní a jmenoval zde uherského místodržícího.
Matyášovým cílem bylo, aby jeho nelegitimní syn Jan Dorván, získal dědictví říše, to se mu však nepodařilo. Po jeho smrti zvolila uherská šlechta za krále Vladislava Jagellonského a vedlejší země se opět staly součástí České koruny.
Zásluhy Matyáše Korvína:
Korvín byl renesančním vladařem, podporoval umění a vědu. Nechal založit Academii Istropolitany v Bratislavě/ 1467/ a Academii Corviny v Pešti /1480/.