Nachthareheb, známý též jako Nektanebos nebo Nektanebés II., byl posledním faraonem 30. dynastie. Je to také poslední egyptský faraon, který právě pocházel z této země. Po něm v Egyptě vládli pouze cizí panovníci až do období starověku. Vládl v...
Životopis
Nachthareheb, známý též jako Nektanebos nebo Nektanebés II., byl posledním faraonem 30. dynastie. Je to také poslední egyptský faraon, který právě pocházel z této země. Po něm v Egyptě vládli pouze cizí panovníci až do období starověku. Vládl v letech 360 př. n. l. - 343 př. n. l.
Počátek vlády a válka s Persií
Králem se stal během vojenského tažení svého bratra, faraona Džedhora, do Persie. Když byl v Sýrii, rozhořel se kvůli jeho povíšenosti spor mezi ním a jeho řeckými spojenci a později i s vlastními vojáky. Tento spor skončil Džedhorovým útěkem k Peršanům. Po jeho útěku převzal Nachthareheb vedení nad vojskem a odvedl jej zpátky do Egypta. Během vlády jeho předchůdce se země dostala téměř na okraj vzpoury (za vlády Džedhora byly tv rdě vymáhány daně), Nachthareheb jí však zajistil prosperitu. Prostředky, které uspořil předem ukončenou válkou, využíval hlavně ke stavbě chrámů. Obnovil přátelství a utužil spojenectví s Řeky a Kypřany, nebezpečí perského útoku na Egypt bylo stále vážné. Tento útok přišel v roce 350 př. n. l., Egypťané jej však odrazili. Přálo jim totiž velké štěstí. Peršané chtěli totiž obejít pohraniční pevnosti, ale zabloudili v poušti, když se pak dostali k Nilu, bylo právě období záplav, spousta perských vojáků v nich nalezla smrt. Vysílené a zoufalé zbytky vojska poté napadly pevnost Pelúsion. V bitvě o tuto pevnost Egypťané a Řekové Peršany na hlavu porazili. Tohle bylo poslední vítězství Egypťanů ve válce, ve které se bojovalo naposled na území jejich země a pod standartami jejich starých bohů a králů. Po tomto vítězství mohl Nachthareheb válku přesunout na území Persie, přednost však dal míru. Nejspíš si myslel, že Persie se z této porážky nevzpamatuje. V roce 343 př. n. l. se však perská vojska, která tentokrát vedl samotný král Artaxerxés III., dala do pohybu. Již na podzim téhož roku stála opět před Pelúsiem. Pevnost ale statečně vzdorovala perskému útoku. Poté se Artaxerxés rozhodl, že do Egypta pronikne po Nilu. Povedlo se mu to u západního ramene, kde se střetl se sborem řeckých žoldnéřů, ti však v následném boji podlehli perské přesile. Peršanům potom padlo dom rukou město Bubastis. Poté měl volnou cestu k Mennoferu (Memfidě). Možnosti, že by obsadil bývalé hlavní město celého Egypta, se ihned chopil. Jestli do města dorazil dřív Artaxerxés či Nachthareheb, není jasné. Jisté je to, že Nachthareheb město obětoval bez boje a stáhl se, i když měl vojsko, které čítalo 40 000 řeckých a libyjských žoldnéřů a 60 000 egyptských vojáků. Jakmile se vzdal obrany Mennoferu, naložil na loď tolik drahocenností, kolik unesla, a odplul proti proudu Nilu na jih do Núbie. O jeho osudu není více známo.
Počátek vlády a válka s Persií
Králem se stal během vojenského tažení svého bratra, faraona Džedhora, do Persie. Když byl v Sýrii, rozhořel se kvůli jeho povíšenosti spor mezi ním a jeho řeckými spojenci a později i s vlastními vojáky. Tento spor skončil Džedhorovým útěkem k Peršanům. Po jeho útěku převzal Nachthareheb vedení nad vojskem a odvedl jej zpátky do Egypta. Během vlády jeho předchůdce se země dostala téměř na okraj vzpoury (za vlády Džedhora byly tv rdě vymáhány daně), Nachthareheb jí však zajistil prosperitu. Prostředky, které uspořil předem ukončenou válkou, využíval hlavně ke stavbě chrámů. Obnovil přátelství a utužil spojenectví s Řeky a Kypřany, nebezpečí perského útoku na Egypt bylo stále vážné. Tento útok přišel v roce 350 př. n. l., Egypťané jej však odrazili. Přálo jim totiž velké štěstí. Peršané chtěli totiž obejít pohraniční pevnosti, ale zabloudili v poušti, když se pak dostali k Nilu, bylo právě období záplav, spousta perských vojáků v nich nalezla smrt. Vysílené a zoufalé zbytky vojska poté napadly pevnost Pelúsion. V bitvě o tuto pevnost Egypťané a Řekové Peršany na hlavu porazili. Tohle bylo poslední vítězství Egypťanů ve válce, ve které se bojovalo naposled na území jejich země a pod standartami jejich starých bohů a králů. Po tomto vítězství mohl Nachthareheb válku přesunout na území Persie, přednost však dal míru. Nejspíš si myslel, že Persie se z této porážky nevzpamatuje. V roce 343 př. n. l. se však perská vojska, která tentokrát vedl samotný král Artaxerxés III., dala do pohybu. Již na podzim téhož roku stála opět před Pelúsiem. Pevnost ale statečně vzdorovala perskému útoku. Poté se Artaxerxés rozhodl, že do Egypta pronikne po Nilu. Povedlo se mu to u západního ramene, kde se střetl se sborem řeckých žoldnéřů, ti však v následném boji podlehli perské přesile. Peršanům potom padlo dom rukou město Bubastis. Poté měl volnou cestu k Mennoferu (Memfidě). Možnosti, že by obsadil bývalé hlavní město celého Egypta, se ihned chopil. Jestli do města dorazil dřív Artaxerxés či Nachthareheb, není jasné. Jisté je to, že Nachthareheb město obětoval bez boje a stáhl se, i když měl vojsko, které čítalo 40 000 řeckých a libyjských žoldnéřů a 60 000 egyptských vojáků. Jakmile se vzdal obrany Mennoferu, naložil na loď tolik drahocenností, kolik unesla, a odplul proti proudu Nilu na jih do Núbie. O jeho osudu není více známo.